Přírodní rezervace Duny u Sváravy se nachází asi 1 km severozápadně od obce Labské Chrčice v nadmořské výšce 206–209 m n. m., těsně na hranici Pardubického a Středočeského kraje. Jedná se o jeden z nejdokonaleji zachovaných přesypů v Polabí, který vznikl během pozdního glaciálu (13–11 tisíc let př. n. l.) vyvátím materiálu z fluviálních sedimentů. Písek je jemně až středně zrnitý, s křemitými zrny o průměru 0,5 mm. Téměř všude je však písek překryt půdou, arenosoly až podzoly. Rozloha přírodní rezervace je 12,26 ha, především podél západní a severní hranice přiléhá k rezervaci ochranné pásmo o rozloze 12,01 ha. Předmětem ochrany je ochrana význačného geomorfologického prvku – neporušených písčitých přesypů se zbytky psamofilní flóry a fauny.
Přesyp je na území rezervace celý zalesněn borovicí lesní (Pinus sylvestris), vysazenou ve třicátých letech 20. století. K zalesnění došlo zřejmě již v 18. a 19. století z důvodu stabilizace přesypu, který byl jinak překážkou v rozvoji zemědělství. Rozvolněné písčiny jsou zachovány jen pod dráty elektrického vedení, které se nachází za severní hranicí ochranného pásma přírodní rezervace. Fragmentárně se písčiny vyskytují podél cest a na okrajích lesních porostů, ale nebyl na nich prokázán výskyt žádných psamofilních druhů.
Podle mapy potenciální vegetace by rezervace byla porostlá kostřavovou borovou doubravou (Festuco ovinae–Quercetum roboris). V době vyhlašování chráněného území zde rostla řada psamofytních druhů rostlin, které však nebyly v roce 2011 při inventarizačním průzkumu ověřeny. Jedná se o trávničku obecnou (Armeria vulgaris), kostřavu sivou (Festuca pallens), bělolist nejmenší (Filago minima), prasetník lysý (Hypochaeris glabra) a jitrocel písečný (Plantago indica).
V současnosti je přesyp zcela zarostlý porostem s dominantní borovicí lesní. Mezi ní je vtroušena borovice vejmutovka (Pinus strobus). Místy roste roztroušeně mladší bříza bělokorá (Betula pendula) nebo dub letní (Quercus robur). Na jednom vlhčím místě roste skupina olší lepkavých (Alnus glutinosa). Především na okraji rezervace je vysazen trnovník akát (Robinia pseudacacia). V bylinném patře převládá metlička křivolaká (Avenella flexuosa), bohužel místy je hojná třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), naproti tomu ostružiník ježiník (Rubus caesius) je méně častější. Z dalších bylin se roztroušeně vyskytuje netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), ojediněle trsy bezkolence rákosovitého (Molinia arundinacea), vzácně se objevuje konvalinka vonná (Convallaria majalis) nebo kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum).
Větší pokryvnost má mechové patro, v kterém však dominuje travník Schreberův (Pleurozium schreberi) a lazovec čistý (Pseudoscleropodium purum). Lišejníky se téměř nevyskytují. Drn je skoro zatažený a otevřená místa s volným pískem jsou velmi vzácná, maloplošná a stíněná.
Na jihovýchodním okraji přírodní rezervace – a především v přiléhajícím ochranném pásmu – se nachází větší podmáčená plocha porostlá břízou bělokorou (Betula pendula), s příměsí olše lepkavé (Alnus glutinosa), dubu letního (Quercus robur), břízy pýřité (Betula pubescens) a topolu osiky (Populus tremula).
Vegetace ochranného pásma je různorodější, je představována, kromě již výše popsané plochy, různě starými porosty, většinou však s dominantní borovicí lesní, na vlhčích místech s olší lepkavou. Bylinný pokryv je výrazně spasen oborní zvěří. Přírodní rezervace vyhlášená v roce 1980 se totiž v roce 1993 stala součástí obory Svárava, v které se chová daněk evropský a muflon. Samotná přírodní rezervace je oddělena od zbytku obory plotem. Plot samotné obory je nově postaven z betonových prefabrikátů a vstup do rezervace je možný jen po dohodě se správcem obory.
Psamofilní druhy rostlin se na území přírodní rezervace, ani jejího ochranného pásma, nevyskytují. Jejich výskyt byl zaznamenám v těsném sousedství. Především se jedná o hojný výskyt paličkovce šedavého (Corynephorus canescens) pod elektrovody těsně za severní hranicí ochranného pásma. V těchto místech se roztroušeně vyskytuje i rozrazil Dillenův (Veronica dillenii). V dubovém lese severně od průseku elektrovodů se vyskytuje hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera). V jihovýchodním cípu přírodní rezervace, který se jako jediný nachází mimo oboru, roste několik rostlin kuřinky červené (Spergularia rubra) a několik trsů kostřavy drsnolisté (Festuca trachyphylla). Oba tyto druhy preferují písčiny, ale mohou růst i dalších stanovištích. Výskyt dalších psamofilních druhů (např. trávnička obecná, jetel rolní, kolenec Morisonův) byl zjištěn v blízkém okolí, vždy na osluněných narušovaných místech. Proto také nový plán péče o přírodní rezervaci počítá s vytvořením menších ploch s otevřenými a osluněnými písčinami, také s částečnou obnovou pastvy daňků na území rezervace.
Z fauny byl zaznamenám výskyt především psamofilních brouků, bohužel opět většinou vázaných na písčinu pod elektrovody, odkud mohou přesahovat do přilehlého ochranného pásma. Z těchto psamofilních druhů je nejvýznamnější nález kvapníka (Harpalus neglectus). Jedná se o druh v ČR vzácný až velmi vzácný, který se lokálně vyskytuje v Polabské nížině. Vyskytuje se na velmi suchých stanovištích bez zastínění, kde roste paličkovec šedavý, který je jeho živnou rostlinou. Z toho vyplývá, že tento druh je vázán také jen na plochu pod elektrovody. I další druhy, jejichž larvy se vyvíjejí v sypké písčité půdě, jsou zjevně vázány na písčinu pod elektrovody a spíše okrajově se mohou vyskytovat v přilehlém ochranném pásmu. Z druhů vázaných na suchá, písčitá a řídce vegetací porostlá stanoviště se tu vyskytuje saranče německá (Oedipoda germanica). V roce 2011 byl poprvé na území přírodní rezervace zjištěn výskyt „naturového“ lesáka rumělkového (Cucujus cinnabarinus) pod borkou borovice lesní. Těžištěm jeho výskytu jsou lužní lesy. Jeho výskyt je znám z PR Týnecké mokřiny, která se nacházejí jižně od PR Duny u Sváravy.
Fotografováno ve dnech 22. 5., 11. 7. a 10. 10. 2014.