August Wilhelm Eichler (Augustus Guilielmus) se narodil dne 22. dubna 1839 v Neukirchen, Hessensko, zemřel 2. března 1887 v Berlíně na leukémii. Německý botanik.
Nejprve se učil na reálce v Eschwege, kde vyučoval jeho otec. V roce 1858 odešel na univerzitu v Marburgu, kde studoval matematiku a přírodní vědy, aby se mohl stát učitelem. Zájem o botaniku a kvalitní botanické vzdělání získal díky učiteli A. Wigandovi (1821–86). Po dokončení tříletého studia složil v létě 1860 státní zkoušku a nastoupil zkušební rok na učitelském místě na marburském gymnáziu. Současně pracoval na disertační práci s názvem Zur Entwicklungsgeschichte des Blattes mit besonderer Berücksichtigung der Nebenblattbildungen. Dne 14. 3. 1861 promoval a získal titul doktor filozofie.
Učitelem se nestal, po vypršení zkušební lhůty nastoupil na místo soukromého asistenta u C. F. P. von Martia (1794–1868) v Mnichově, pomáhal při zpracování díla Flora Brasiliensis. Po Martiově smrti pokračoval s prací na Floře (na ilustracích v tomto díle se podílel například J. Seboth). V roce 1865 habilitoval na mnichovské univerzitě a prožil zde pět nejlepších let svého života. Začátkem roku 1871 dostal nabídku profesury botaniky a místa ředitele botanické zahrady na univerzitě v Štýrském Hradci (Graz). Odtud pak přešel do Kielu, kam nastoupil 1. 4. 1873. V roce 1878 přešel do Berlína, aby zde vedl herbáře a 26. 4. 1878 převzal profesuru botaniky a vedení Královské botanické zahrady. V botanické zahradě založil fytogeografické oddělení, oddělení léčivek, oddělení jedovatých rostlin, užitkových rostlin, alpinum. Měl vliv i na uspořádání a vybavení botanického muzea. A samozřejmě vyučoval. Věnoval se srovnávací morfologii, v tom navázal na práci svého předchůdce A. Brauna (1805–77). Už jeho disertační práce o vývoji listů byla uznávána pro svou pečlivost. Věnoval se morfologii listů a květů, na tom založil svůj systém klasifikace rostlin. Ten posloužil jako základ pro práci A. Englera (1844–1930) a byl přijat většinou evropských botaniků. Systém přihlížel k fylogenezi, rostliny byly rozděleny na nekvetoucí (Cryptogamae) a kvetoucí (Phanerogamae), ty pak na krytosemenné Angiospermae (a dál na jednoděložné Monocotyledonaceae a dvouděložné Dicotyledonaceae) a nahosemenné Gymnospermae.
Velké pracovní vytížení mělo vliv na jeho zdraví. Často byl nemocný už v prvním roce mnichovského pobytu, pak za dva roky onemocněl nervovou horečkou. V Kielu měl dlouho potíže s očima, za rok v Berlíně opět. Příčinou nebyla noční práce a kreslení, ale leukémie.
Jeho trvalé zásluhy v botanice spočívají především ve spolupráce na díle Flora Brasiliensis (zpracoval 24 čeledí) a dlouhodobá práce na květních diagramech. Nejdříve studoval nahosemenné a hledal přechody ke krytosemenným, odborná pojednání jsou často součástí Flora Brasiliensis (1862 šupiny plodních šištic Araucariaceae, 1863 Cycadaceae aj). Později se zabýval vývojem pestíku, anatomií dřeva, vysvětlil počet tyčinek u Brassicaceae (Cruciferae) jejich rozdělením. Také zpracoval čeleď Balanosporaceae pro de Candollův Prodromus (díl XVII. 1873) a nahosemenné pro dílo Engler-Prantl Natürliche Pflanzenfamilien (díl II.). V letech 1875 a 1878 vydal dva díly Blütendiagramme (Lipsko), v Kielu vydal v roce 1876 Syllabus der Vorlesungen über Phanerogamenkunde, v roce 1884 Beiträge zur Morphologie und Systematik der Marantaceen, v roce 1885 Zur Entwickelungsgeschichte der Palmenblätter. Často publikoval také v časopisech Botanischer Zeitung a Jahrbuche des Berliner botanischen Gartens. Po jeho smrti přešla redakce Flora Brasiliensis na I. Urbana, zaměstnaného v berlínské botanické zahradě.
Autorská botanická zkratka jeho jména je EICHLER. Na jeho počest byly pojmenovány rody Eichleria, tj. Rourea, Connaraceae (1877, Progel), později jméno Eichleria, tj. Manilkara, Sapotaceae, použil v roce 1878 M. M. Hartog, proto je jméno neplatné (nomen illeg.); jméno Eichlerodendron, Salicaceae, je synonymum pro Xylosma.
