Na samém jihu Znojemska, v těsné blízkosti rakouské hranice, byla v roce 2014 vyhlášena přírodní památka Ječmeniště. Skládá se ze dvou oddělených částí, její rozloha dohromady činí 61,77 ha. Vyhlášením této rezervace současně zanikla podstatně menší přírodní památka Mandloňová mez o rozloze 0,21 ha, vyhlášená v roce 1997, která se stala součástí té dnešní velké. Svůj název rezervace dostala podle zaniklé obce Ječmeniště (Gerstenfeld), která byla jako jediná (!) v jihomoravském pohraničí po vzniku železné opony takřka bezezbytku zlikvidována. Ječmeniště je rovněž vedeno na seznamu evropsky významných lokalit.
V podloží tohoto území se nacházejí především miocenní vápnité jíly, které jsou místy překryty spraší. Terén je značně členitý, jde o soustavu ostrožen a strmých svahů oddělených dosti hlubokými údolíčky; sklony jsou povětšinou otevřené směrem k jihu do údolí Ječmenišťského potoka (Schatzgraben) a vystavené slunci a větru. V minulosti se na strmých svazích páslo, posléze byly sklony na řadě míst terasovány a osázeny ovocnými sady a vinicemi; část zemědělských ploch zůstala na konci 20. století ležet ladem a vznikly zde dosti rozsáhlé plochy stepních úhorů, část svahů zarostla akátem (Robinia pseudoacacia) a jinými invazními druhy, menší části ploch si zachovaly přirozený nebo polopřirozený charakter.
Hlavní předměty ochrany na lokalitě jsou panonské sprašové stepní trávníky a kontinentální opadavé křoviny. Ve stepních porostech jsou hlavní dominanty kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a kostřava walliská (Festuca valesiaca), na narušených místech pýr prostřední (Elytrigia intermedia) a na jediném místě v republice také žitňák hřebenitý (Agropyron pectinatum). Na méně extrémních, dílem i severních svazích se pak objevují širokolisté stepní trávníky s převládající trávou válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum).
V časně jarním aspektu lze ve stepi zastihnout violku obojetnou (Viola ambigua) a na několika místech i kosatec nízký (Iris pumila). V průběhu plného jara vykvétá kozinec rakouský (Astragalus austriacus), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), v časném létě se objevuje kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), šalvěj hajní (Salvia nemorosa) a bílojetel německý (Dorycnium germanicum).
O prázdninách zde kvetou ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), oman mečolistý (Inula ensifolia), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvězdnice zlatovlásek (Galatella linosyris), vzácný sesel pestrý (Seseli pallasii) i vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa). Na místech, která mají charakter úhorů, rostou jahodník trávnice (Fragaria viridis), černýš rolní (Melampyrum arvense), smldník alsaský (Peucedanum alsaticum), topolovka bledá (Alcea biennis), máčka ladní (Eryngium campestre) a velmi vzácné druhy pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum) a lněnka Dollinerova (Thesium dollineri). K výjimečným druhům zde patří i třezalka ozdobná (Hypericum elegans) a záraza namodralá (Orobanche coerulescens).
Dalším významným objektem ochrany je bohatá populace mandloně nízké (Prunus tenella). Jde zřejmě o nejzápadnější přirozenou lokalitu celého areálu – mandloň zde tvoří kompaktní porost na strmé sprašové mezi na ploše asi 25 arů.
Lokalita je velmi zajímavá i ze zoologického hlediska. Žije zde celá řada stepních brouků, někteří kromě Ječmeniště nebyli na našem území jinde nalezeni. Ornitology potěší kolonie vlh pestrých (Merops apiaster), které se osídlily v opuštěném hliníku. A z hlediska krajinářského jako by na Znojemsko tento kus země ani nepatřil – zdejší terén budovaný třetihorními sedimenty se zaoblenými tvary a současně strmými svahy spíše připomíná okolí Čejče.
V době železné opony byly svahy nad někdejší obcí Ječmeniště velmi obtížně přístupné. V současné době však i tento kus země ožil. Bývalá budova finanční stráže, která za totality sloužila jako rota pohraničníků, se změnila v restauraci uprostřed jelení obůrky. A ve velmi rozsáhlých vinicích nad někdejší obcí bylo asi před 150 lety postaveno kamenné stavení Lamplberg, které sloužilo jako romantická hotařská búda. V současnosti tam lze v sezóně okoštovat místní produkci. K Lamplbergu lze dojet po místních komunikacích a odtud je už do samotné rezervace coby kamenem dohodil.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 12. 7. 2009 a 10. 4. 2021.