Syn.: Cicercula alata Moench
Česká jména: španělská čočka (Polívka 1908), hrachor setý (Kubát 2002)
Slovenská jména: hrachor siaty (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Kulturní druh, z přírody neznámý. Stará plodina snad předovýchodního původu, pravděpodobně domestikovaná v pozdním neolitu, snad druhotně jako plevel mezi jinými luštěninami. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí ale z Balkánu a jsou kolem 8000 let staré, pak by to byl v Evropě první domestikovaný druh vůbec. Ve Středozemí, západní a jižní Asii a východní Africe se pěstuje převážně i dnes. Zplaňuje v mnoha oblastech světa, občas je přechodně zavlékán i k nám, objevuje se na jižní a střední Moravě, ale i v Čechách.
Ekologie: Druh přizpůsobený mediteránnímu klimatu, odolný k suchu, s krátkým životním cyklem, poměrně odolný k chladu (bez poškození snáší -6 °C), klíčí hypogeicky; i v našich podmínkách dozrává už v červenci, jakkoliv dozrávání je nestejnoměrné a při sklizni trpí výdrolem. Přebytek vody a mokro v době sklizně vede k podehnívání rostlin a zplesnivění lusků.
Popis: Jednoletá bylina, spíš poléhavá než popínavá, lehce namodralá, s dlouhým kůlovitým kořenem. Lodyha je 30–100 cm dlouhá, lysá, větvená, čtyřhranná, se dvěma širokými křídly; listy jsou střídavé, jednojařmé, na konci s větvenými úponkami, pouze se dvěma úzce kopinatými lístky, kolem 15 cm dlouhými; palisty jsou polostřelovité, zubaté, 1,5–3 cm dlouhé. Květenství je úžlabní, většinou 1(–2)květé; květy jsou oboupohlavné, cizosprašné, bohaté nektarem, pětičetné; kalich je zvonkovitý, cípy jsou kopinaté; koruna je 15–23 mm dlouhá, pavéza je široká, tmavě žilkovaná, vykrojená, člunek mírně doleva stočený; celý květ je nejčastěji celý světle modrý s růžovofialovou spodní částí pavézy nebo s pavézou bílou, někdy i bílý, zřídka celý červený. Plodem je plochý nezaškrcovaný lusk s naznačenými křídly, s 1–5, typicky 2 semeny charakteristického kamínkovitého tvaru váhy 50–600 mg; některé typy jsou drobnější (3–5 mm), podobné oblým kvádříkům, nejčastěji větší (kolem 1 cm), výrazně zploštělé, se zaostřeným distálním okrajem, jednobarevně skoro bílé, zelenavé až hnědé nebo částečně nebo zcela jemně tmavě tečkované. Druh je diploidní (2n=14).
Využití: Zelené rostliny se využívají jako hodnotná pícnina s výnosem zelené hmoty kolem 50 t/ha nebo 9 t sena samostatně nebo ve směskách, zvláště v suchých oblastech, nezralá semena se využívají jako hrášek. Hlavním důvodem pěstování jsou semena zralá, obsahující kolem 25 % bílkovin a 55 % sacharidů, využívaná jako luštěnina, krmivo, příměs do mouky i jako zdroj kaseinu na lepidlo. Významnou luštěninou je především v semiaridních oblastech, zvláště ve Středozemí a Přední až jižní Asii, mimo sucha velmi dobře snáší půdy těžké, chudé, s vysokým i nízkým pH, záplavy; odolává řadě chorob a škůdců a má mimořádně dobrý poměr mezi vynaloženou péčí a výnosem; celková produkce je kolem 1,2 miliónu tun, běžné výnosy jsou 1–2 t/ha; nejvýznamnějším pěstitelem je Indie, kde se často pěstuje jako meziplodina po sklizni rýže. Semena ale není možné dlouhodobě využívat jako podstatnou složku stravy (k čemuž docházelo v řadě oblastí zvláště v chudých vrstvách společnosti), hrozí otrava – tzv. lathyrismus – lidí i některých druhů hospodářských zvířat; je způsobena sloučeninou ODAP (obsah běžně 0,5 % i víc), aminokyselinou, která je strukturálním analogem neurotransmiteru a projevuje se jako nervový jed; působí atrofii hýždí a paralýzu hlavně dolních končetin, může docházet i k deformacím kostí a nevratnému poškození mozku, sloučenina způsobuje i odumírání mitochondrií; tatáž a další látky v semenech obsažené naopak napomáhají při léčbě chorob oběhového systému.
Fotografováno v průběhu roku 2018 (kultura).