Syn.: Pisum tuberosum (L.) E. H. L. Krause
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Rozšířen v celé Evropě kromě jižního Portugalska a Španělska, dále roste v jihozápadní a Střední Asii, zavlečen i do Velké Británie.
V Česku se vyskytuje hojně, a to především v termofytiku, v mezofytiku roztroušeně, místy je však vzácný (např. jižní Čechy).
Ekologie: Hrachor hlíznatý roste především v teplejších oblastech na okrajích polí, mezích, okolo cest, silnic, náspů a v méně udržovaných trávnících. Může být i úporným polním plevelem. Vyhledává slunné a sušší polohy, snese však i mírné zastínění. Kvete od května do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, která má na dlouhých kořenech kulovité až vejcovité hlízky o velikosti 1–2 cm. Hranaté lodyhy jsou poléhavé nebo popínavé, 20–50 cm dlouhé, může dorůst však až do 110 cm. Listy s jedním párem lístků, vřeteno je zakončeno větvenou úponkou. Stopky květenství nejčastěji 4–6 cm dlouhé, květenství je složeno většinou z 3–6 květů. Květy jsou vonné a mají tmavě růžovou až červenou barvu. Plodem je nepukavý lusk.
Poznámka: Podzemní hlízky se v některých oblastech areálu používají jako potravina.
Fotografováno v červenci 2005 (Česko, Praha-Stodůlky).