Syn.: Lotus corniculatus ß major Ser., Lotus decumbens Poir., Lotus major Smith, non Scop., Lotus nummularius Rchb. ex Steud., nom. nud., Lotus pedunculatus sensu auct. nonnull. non Cav.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Areál se táhne od Pyrenejského poloostrova až na východ Evropy po západní Ukrajinu (asi po 25° východní délky), severní hranice dosahuje v jižní Skandinávii, izolovaně se vyskytuje ve Španělsku, v Alpách, v Itálii, na středomořských ostrovech (Korsika, Sardinie, Kréta), z Balkánského poloostrova zasahuje i do Turecka. Mimo Evropu je dále uváděn z Makaronésie (Madeira) a severní Afriky, v dalších částech světa se vyskytuje pouze druhotně (Severní Amerika, Austrálie).
Českou republikou prochází část jihovýchodní hranice souvislého areálu druhu, hojně se vyskytuje v západních, jihozápadních, severních a východních Čechách a na severní Moravě, jinde roztroušeně, stejně tak i na Slovensku. V Česku a na Slovensku se vyskytuje jen nominátní subsp. L. u. subsp. uliginosus. Z atlantské části Evropy byl popsán L. u. var. villosus, který se liší hustým ochlupením všech částí rostlin.
Ekologie: Roste na vlhkých bažinatých až rašelinných loukách a slatinách, v okolí pramenišť, v příkopech, na březích rybníků a potoků, na půdách humózních, minerálně bohatých, převážně kyselých až neutrálních, od planárního do submontánního, vzácně až do montánního stupně. Je uváděn jako diagnostický druh svazu Calthion, dále se vyskytuje ve svazech Magnocaricion elatae a Molinion, okrajově i v dalších. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá, mělce kořenící bylina se zakrnělým kůlovým kořenem, 10–110 cm vysoká. Lodyha vystoupavá až přímá, větvená, hranatá, rýhovaná, dutá, lysá či olysalá. Lístky většinou široce vejčité nebo široce obvejčité až obkopinaté, špičaté, 7–24 mm dlouhé, 3–10 mm široké, lysé, brvité, na líci zelené, na rubu sivé, s nápadně vyniklými žilkami. Květenství na 2–8 cm dlouhých stopkách se skládá většinou z 5–15 květů ve stopkatých hlávkách, květní stopky 1–2 mm dlouhé, kalich zelenohnědý, trubkovitý, 6–7 mm dlouhý, lysý až brvitý, koruna sytě žlutá, často s načervenalými žilkami, 10–14 mm dlouhá, pavéza delší než široká, křídla stejně dlouhá nebo kratší, člunek špičatý. Plodem je mnohosemenný lusk, 20–40 mm dlouhý, 1–2 mm široký, tmavě hnědý až černý, semena kulovitá až ledvinovitá, žlutozelená až tmavě hnědá.
Ohrožení a ochrana: Je ohrožen změnami a zánikem vhodných biotopů (odvodňování a rozorávání luk, sukcese). Štírovník bažinný není v ČR zařazen k ohroženým druhům, na Slovensku je však hodnocen jako ohrožený (VU) a je zde také chráněn zákonem (§).
Využití: Štírovník bažinný má význam jako pícnina s vysokým obsahem bílkovin a také jako medonosná rostlina na podmáčených stanovištích. Zejména semenáčky obsahují kyanogenní glykosidy (např. toxický linamarin), jejichž rozkladem se uvolňuje kyanovodík. Zelená píce však nepředstavuje pro hospodářská zvířata žádné větší riziko.
Fotografováno dne 15. 7. 2006 (Česko, CHKO Beskydy, Staré Hamry, PP Podgúň).