Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Parrya Mayr, podsekce Cembroides Engelmann
Rozšíření: Pinus maximartinezii byla popsána v roce 1964 a donedávna známa z jediné plošně omezené populace v jižní části pohoří Sierra de Morones jihozápadně od města Juchipila na jihu státu Zacatecas v Mexiku. Takto byla považována za nejvzácnějši druh borovice Nového světa, jediný americký druh známý z osamocené lokality. Až v roce 2010 byla objevena druhá, stanovištně velmi podobná lokalita na jihu státu Durango poblíž města Mezquital, vzdálená 190 km od typové lokality.
Ekologie: Druh se vyskytuje na skalnatých svazích s křovinatou vegetací v různých expozicích s převahou východní a s různým sklonem až po velmi prudké srázy. Geologický podklad tvoří metamorfované pískovcové nebo vápencové horniny. Celkové výškové rozpětí výskytu obou známých populací je 1600–2550 m. Zdejší roční srážkový úhrn se pohybuje mezi 500 a 900 mm, přičemž srážky se vyskytují ve třech až čtyřech letních měsících; v zimních měsících se vyskytují mrazy nad 2000 m.
Popis: Nízký strom dorůstající 5–10(–15) m, s nízko se větvícím kmenem, s hrubou borkou a širokou korunou, v dospělosti širší než vysokou. Výhony a větévky relativně tenké, ohebné. Jehlice po 5 ve svazku, 7–13 cm dlouhé a 0,5–0,7 mm široké, svrchu šedozelené, na vnitřních stranách bělavé ojíněním, s řadami průduchů pouze na vnitřních stranách, téměř celokrajné; vnější šupiny pochvy jehlic opadavé, vnitřní se svinují do částečně vytrvalé růžice. Šišky téměř přisedlé na dolů ohnuté větévce připomínající dlouhou stopku, dorůstající konečné velikosti koncem druhého roku, ale vyzrávající do příštího podzimu, kdy se otevírají; jsou neobvykle masivní a těžké, 14–27 cm dlouhé a otevřené 10–15 cm široké, s velmi pevnými šupinami, pryskyřičnaté. Apofýzy čerstvě otevřených šišek ± světle hnědé, přibližně kosočtvercově tupě jehlancovité s často laločnatým předním okrajem, 3–5,5 cm široké a převážně 2–3 cm vysoké (nejrobustnější ze všech borovic na světě), s příčným kýlem a středovým, nepravidelně ohraničeným pupkem až okolo 2 cm širokým, s drobným nevýrazným hrotem. Semena bez křídelní čepele, podlouhlá, 19–28 mm dlouhá a 8–14 mm široká, s asi 2 mm silným osemením. Potrhané zbytky blanitého obalu semen (homologického s křídlem jiných druhů) ulpívají na vnitřní straně semenných šupin okolo přední části semenné jamky.
Ohrožení a ochrana: Populace Pinus maximartinezii v Zacatecasu je odhadována na 2000 až 2500 dospělých jedinců (spíše nadhodnocený údaj) na ploše méně než 1000 ha, v Durangu na 900 dospělých jedinců na ploše přes 100 ha. V obou oblastech je běžný výskyt lokálních požárů, které mohou ohrozit populace tohoto druhu. Typová lokalita se nachází na pastevních pozemcích domorodců vesnice ležící na úpatí masivu a populace borovice Martínezovy se těší jejich ochraně. Pravidelně jsou sklízena její semena a prodávána zájemcům ve světě – jako kuriózní pochoutka i jako výchozí materiál pro pěstování.
Využití: Druh má největší semena ze všech borovic na světě, jsou jedlá a chutná. Jako okrasná dřevina nemá předpoklady pro významnější využití. Může být pěstována jako botanická rarita. Šišky tohoto druhu jsou velmi atraktivní svojí masivností a mohutnými apofýzami, jsou sběratelsky velmi ceněné a nemají na světě obdoby.
Fotografováno dne 26. 2. 1999 (Mexiko, Cerro de Piñones nad Pueblo Viejo, Sierra de Morones, jižní Zacatecas).