Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Nelsonia Businský (monotypická); syn.: podsekce Nelsoniae Van der Burgh
Rozšíření: Pinus nelsonii je druh endemický v nevelké oblasti v severovýchodním Mexiku okolo obratníku Raka. Výskyty druhu spadají do horského systému Sierra Madre Oriental a leží zejména na západě státu Tamaulipas a dále v jižní části Nuevo León a ojediněle v San Luis Potosí.
Ekologie: Druh se vyskytuje v malých populacích na suchých úpatích hor a kopcích v kamenitém až skalnatém terénu na vápencovém podkladu. Roste mezi rozptýlenou až hustou křovinatou vegetací často s významným podílem zástupců rodu Yucca, kaktusů i jiných sukulentů, ale často bez doprovodu jiných jehličnatých dřevin nebo na některých lokalitách s Pinus cembroides, Pinus johannis nebo zástupci rodu Juniperus. Výškový rozsah výskytu Pinus nelsonii je uváděn nejednotně: převážně mezi 1800 až 2300 m n. m., ale zvláště horní limit je uváděn různě, až okolo 3200 m a spodní 1600 m (autor příspěvku studoval druh na dvou lokalitách v Tamaulipasu ve výšce 1580 m a mezi 1880 až 2000 m). Roční srážkový úhrn v oblasti výskytu se pohybuje mezi 300 a 600 mm.
Popis: Nízké stromy do 10 m vysoké, typicky s jedním přímým kmenem do 30 cm v průměru, ale často od země větveným, vytvářející relativně širokou korunu z dálky v mladším věku spíše keřovitého vzhledu. Výhony tenké, ohebné, šedobílé, s řídce rozmístěnými svazky jehlic. Jehlice obvykle přímé, po 3 ve svazku volně srostlé do zdánlivě jediné jehlice kruhového průřezu, ale snadno rozpojitelné, živě zelené, 4–10 cm dlouhé, jednotlivé méně než 1 mm široké, na hranách pilovité, s průduchy na všech třech stranách, s bazálními šupinami tvořícími vytrvalou, načervenale hnědou, sotva 1 cm dlouhou rourkovitou pochvu (výjimka v podrodu). Samičí šištice prorůstající v zimním období do šišky druhého roku. Šišky symetrické (údaje o nepravidelnosti vycházejí z nedostatečných herbářových vzorků), eliptické nebo častěji válcovité, (5–)7–12(–14) cm dlouhé, jednotlivě nebo v párech, na dlouhých, silných a pevných, obloukovitě dolů zahnutých stopkách často s občasnými svazky jehlic, odlamující se mezi bazálními šupinami. Apofýzy nepravidelně mnohoúhelníkového tvaru, příčně kýlnaté, na obvodu trochu zdvižené a náhle uprostřed přecházející do často nápadného jehlance (nepravého pupku), na špičce s nevýrazně vymezeným dorsálním pupkem. Semena šikmo obvejcovitá, 10–15 mm dlouhá, s pevným, 1 mm silným osemením, zcela bezkřídlá.
Ohrožení a ochrana: Pinus nelsonii je sice vzácným lokálním druhem, ale rostoucím na hůře dostupných, hospodářsky nevyužívaných stanovištích, takže jeho ohrožení je omezeno jen na potenciální možnost devastace dílčích populací následkem náhodného požáru.
Využití: Druh se svými stanovištními preferencemi, řídkým výskytem a pro svůj malý vzrůst nemá význam jako zdroj dřeva kromě příležitostného topiva. Má jedlá, lokálně sbíraná a prodávaná semena podobná skupině borovic z podsekce Cembroides nazývané „piñones“, z nichž však zejména Pinus cembroides je široce rozšířená a výrazně dostupnější. Autor příspěvku našel nevelkou mladou experimentální výsadbu borovice Nelsonovy v dolní části východních svahů masivu Cerro Potosí v Nuevo León, kde již několikaleté půlmetrové sazenice začínaly plodit.
Poznámka: Pinus nelsonii je morfologicky, biochemicky i složením DNA unikátní druh mezi všemi světovými borovicemi. Z morfologických znaků nemá na světě obdoby znak volně srostlých jehlic, stavba a téměř plynulý vývoj šišek i svérázný habitus stromu, v rámci podrodu Strobus pak vytrvalé pochvy svazků jehlic. Tyto charakteristiky zřetelně podporují zařazení druhu do samostatné monotypické sekce.
Fotografováno ve dnech 11. 2. 2007 (Mexiko, západní Tamaulipas, okolí Miquihuana) a 14. 2. 2007 (západní Nuevo León, výsadba pod Cerro Potosí).