Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Severoamericko-východoasijský druh s rozsáhlým areálem. Roste v Japonsku, na ruském Dálném východě, na kurilském ostrově Kunašir, dále na Komandorských ostrovech, odkud plynule překračuje směrem na západ na Aleuty. Na severoamerickém kontinentě se vyskytuje na západě od Aljašky po Oregon a Idaho, izolovaně ještě v Jižní Dakotě, velmi roztroušeně od Ontaria po Newfoundland a v Michiganu.
Ekologie: Provází podrost jehličnatých lesů, světliny v nich, lesní okraje a paseky, okraje lesních cest, v nižších polohách i rašeliniště, je tolerantní k zastínění. Preferuje mezická až vlhká stanoviště, chudé půdy s kyselou půdní reakcí a spíše oceanické klima.
Popis: Opadavý keř vysoký 0,4–2 m; větve jsou hranaté, lysé, v mládí hnědavé až žlutavé nebo načervenalé, starší šedé. Listy jsou střídavé, oválné nebo vejčité, 1–5 cm dlouhé a 0,7–3 cm široké, na spodní straně bělavé, lysé, celokrajné nebo velmi oddáleně zubaté, na vrcholu tupé. Pětičetné květy se objevují na zakřivených, 1–8 mm dlouhých stopkách ještě před vyrašením listů; kalich je mělce laločnatý, za plodu většinou opadává; koruna je baňkovitá, 4–7 mm dlouhá, zpravidla poněkud delší než široká, narůžovělá, nejširší přibližně uprostřed délky, s krátkými, rozestálými cípy; tyčinek je 10, nitky jsou lysé; semeník je spodní. Plodem je kulovitá, tmavě purpurová nebo tmavomodrá, modře ojíněná bobule o průměru 6–9 mm, sladká, chutná.
Poznámka: K tomuto druhu někteří autoři připojují i další, výhradně severoamerický typ, popsaný pod jménem Vaccinium alaskaense. Habituálně je velmi podobný, odlišuje se mladými větvičkami bez červeného nádechu, listy často špičatými a drobně žláznatými, květy nejširšími u báze a neojíněnými plody.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 9. a 12. 7. a 2. 8. 2007 (Kanada, Britská Kolumbie, Vancouver Island, NP Pacific Rim a Strathcona Provincial Park, Forbidden Plateau; Manning Provincial Park).