Syn.: Plantago arenaria Waldst. et Kit., Plantago scabra Moench, Plantago psyllium L., Plantago ramosa Aschers., Psyllium scabrum (Moench) Holub, Psyllium arenarium (Waldst. et Kit.) Mirb., Psyllium indicum (L.) Mirb.
Česká jména: jitrocel pisečný (Presl 1819), jitrocél chmelík (Presl 1846), chmelík píseční (Opiz 1852), jitrocel písečný (Sloboda 1852), jitrocél písečný (Čelakovský 1879), jitrocel větevnatý (Polívka 1912), jitrocel indický (Dostál 1950), chmelík písečný (Dostál 1989), jitrocel písečný (Kubát 2002)
Slovenská jména: jitrocel chmelík, blešník (Reuss 1853), skorocel indický (Dostál 1950), skorocelovec piesočný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Eurasijský druh, jehož areál se rozkládá od západní Evropy přes střední Evropu, Ukrajinu a Kavkaz až po Aralské a Balchašské jezero v Kazachstánu, objevuje se také v Egyptě. Byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, objevuje se na severovýchodě USA, jihovýchodě Kanady, ale i na pacifickém pobřeží kontinentu, stejně tak v argentinských provincií Buenos Aires a La Pampa. Byl zaznamenán rovněž ne východní Asii. U nás je původní zřejmě jen v Polabí a na jižní Moravě, druhotně je však zaznamenáván i jinde.
Ekologie: Roste na písčinách, v pískovnách, druhotně i na železničních náspech a rumištích. Kvete od června do září.
Popis: Jednoletá bylina, 10–40 cm vysoká, bez přízemní listové růžice, lodyha vystoupavá až přímá, jednoduchá nebo větvená, žláznatě chlupatá především v dolní polovině. Listy čárkovité až kopinaté, 3–6(–8) cm dlouhé, špičaté. Klasy husté, vejcovitě elipsoidní až kulovité, až 2 cm dlouhé, stopky klasů vstřícné, stejně dlouhé jako listy nebo o málo delší. Listeny v dolní části klasu široce kýlnaté, převyšují květy, kýly listenů v horní části klasu jen nezřetelně prodloužené a nepřesahují květy. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Jitrocel písečný je u nás zařazen mezi silně ohrožené druhy (C2b), je ohrožen především zánikem vhodných biotopů.
Poznámka: Pro druh se donedávna běžně používalo jméno Plantago arenaria, které je založeno na rostlinách z dnešního Maďarska. Mnohem starší jsou ovšem dvě jména, která použil Linné, jsou však zatížena různými nejasnostmi: především lze dnes obtížně interpretovat, k čemu se vlastně vztahují, proto byla donedávna badateli odmítána. Zlom přinesl teprve rok 2009, kdy bylo nomenklatorickou komisí definitivně odmítnuto jméno Plantago psyllium z roku 1753 (jako nomen rejiciendum), ale naopak bylo – poněkud dramatickým hlasováním – současně „očištěno“ o něco mladší jméno Plantago indica (z roku 1759), které je rovněž možné vztáhnout k rostlinám totožným s těmi maďarskými. Z hlediska priority je tedy jméno Plantago indica pro naše rostliny nejstarší, a tedy je potřeba je použít.
Fotografováno dne 20. 8. 2006 (Česko, Morava, Bzenec, Vojenské cvičiště).