Roku 2019 se na Seznam světového dědictví UNESCO dostaly další dvě české památky, coby přidružený objekt je součástí jedné z nich – česko-německého Hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří – také stará vápenka u Kovářské (okres Chomutov), cenný doklad průmyslové revoluce u nás (Hornická kulturní krajina Háj – Kovářská – Mědník). Samotná vápenka je dnes již jen zříceninou, ovšem působivou, dochovaly se dvě šachtové pece s jehlancovými komíny. Jenže kde je vápenka, musí být také zdroj vápníku, v tomto případě jde o dvě ojedinělá čočkovitá tělesa kalciticko-dolomitického mramoru uložená v okolních horninách a z větší části odtěžená. A právě pro tyto vápencové lomy je zdejší oblast pozoruhodná i z hlediska botanického.
Celou pozoruhodnou oblast můžeme rozdělit na tři oddělené části: bývalý lom za vápenkou, cesty, trávníky a okraje lesů mezi silnicí a Černou vodou a odval nedalekého lomu na Vápenném vrchu. Všechna tři místa jsou zajímavá a spojuje je nejvýznamnější zdejší druh, a sice hořeček (Gentianella) nejasného původu. Snad se jedná o vícenásobného křížence, téměř jistě je jedním z jeho rodičovských druhů hořeček nahořklý (Gentianella amarella). Místní výskyt hořečku je dokonce znám i v sousedním Německu, kde hořečky patří též ke vzácným druhům, rozhodně na saské straně Krušných hor.
Nadmořská výška se pohybuje kolem 900 m, takže může překvapit výskyt některých druhů známých v Čechách spíše z nižších poloh, například jitrocele prostředního (Plantago media) nebo pcháče bělohlavého (Cirsium eriophorum), to ostatně platí i o hořečku nahořklém. Jinak zde převažují druhy známé spíše z vyšších poloh, jako je černýš lesní (Melampyrum sylvaticum), prvosenka vyšší (Primula elatior), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), kakost lesní (Geranium sylvaticum), silenka dvoudomá (Silene dioica).
Najdeme zde také pochopitelně řadu obecně rozšířených druhů, například mateřídoušku vejčitou (Thymus pulegioides), máchelku srstnatou (Leontodon hispidus), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) apod. Nechybí pohledný kuklík potoční (Geum rivale) či zvonečníky: běžný zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), v západních Čechách obvyklý zvonečník černý (Phyteuma nigrum) a jejich kříženec (Phyteuma ×adulterinum).
Ze vzácnějších druhů to jsou mléčivec alpský (Cicerbita alpina), violka tříbarevná různobarevná (Viola tricolor subsp. polychroma), chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia), jetel kaštanový (Trifolium spadiceum), bradáček vejčitý (Listera ovata), hruštice jednostranná (Orthilia secunda), koprník štětinolistý (Meum athamanticum).
Zaujme bohatý výskyt jednokvítku velekvětého (Moneses uniflora), ze vstavačovitých najdeme prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), na vápence vázaný kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), na dně bývalého lomu za vápenkou přežívá několik pětiprstek hustokvětých (Gymnadenia densiflora). Na odvalu u Vápenného vrchu lze nalézt vratičku měsíční (Botrychium lunaria), pozoruhodný je zde výskyt tolije bahenní (Parnassia palustris) mimo mokřadní stanoviště, což je u nás neobvyklé. Kolem budov najdeme i některé zplanělé druhy, jako jsou oměj zahradní (Aconitum ×cammarum) nebo chrpa bělavá (Centaurea dealbata). Dříve zde byly nalezeny též korálice trojklaná (Corallorhiza trifida) a hnilák lysý (Monotropa hypophegea).
Fotografováno ve dnech 9. 6. 2018 a 25. 7. 2019.