Na levém břehu Vltavy, v katastru pražských městských částí Hlubočepy a Malá Chuchle, se táhne v délce 2 kilometrů pás skalních srázů, které se zapsaly velmi významně do dějin této země. Předmětem ochrany je na tomto území unikátní geologický profil, který dokumentuje vývoj pražské prvohorní pánve v siluru a devonu, zdejší jedinečné nálezy zkamenělin také dokládají život v tomto období.
Celá přírodní památka má výměru 11,5 hektaru, nachází se v nadmořské výšce 196–270 m. Již v roce 1884 Barrandovskou skálu daroval „Přírodovědeckému sboru Národního muzea“ tehdejší majitel zdejších lomů, jako národní přírodní památka byla celá oblast vyhlášena v roce 1982.
Cestu započneme v Malé Chuchli, vísce utopené v asfaltu okolních silničních komunikací – hluk automobilů je na tomto místě neustálý, často se k němu přidává ještě ostřejší zvuk vlakových souprav. Jsme vlastně jen nedaleko od snad nejhrůznějšího mostu v této zemi, který také nese jméno těchto skal.
Prvním místem, na kterém se zastavujeme, je břidlicový suťový kužel Na Vyskočilce. Lokalita je především známá hojnými fosiliemi graptolitů. Vegetace je na tomto místě poměrně chudá, břidlice se snadno rozpadá, vzniká zde tedy pohyblivá suť, kterou dokáže osídlit jen málo rostlin. Dříve zde byly vysazovány dřeviny, které měly tento nestabilní podklad zpevnit, jako např. trnovník akát (Robinia pseudacacia), mahalebka obecná (Prunus mahaleb). V suti pod skalou se nám podařilo najít poměrně vzácnou lociku vytrvalou (Lactuca perennis).
Před námi se začíná zvedat samotná slavná Barrandova skála. Jedná se o světoznámý geologický odkryv lochkovského souvrství spodního devonu. Je to umělý odkryv, původně skála zasahovala až k Vltavě, ale stavba komunikací mezi Smíchovem a Zbraslaví si vyžádala její částečný odstřel. Zkameněliny tady sbíral už slavný francouzský paleontolog Joachim Barrande (1799–1883), podle něj byla skála také pojmenována. Jeho obrovská sbírka čítající přes 50 tisíc exemplářů zkamenělin je dnes uložena v Národním muzeu.
Ve skalních štěrbinách a na občasných teráskách tohoto mohutného masivu postřehneme tařici skalní (Aurinia saxatilis), rozchodník bílý (Sedum album), ve vrcholových částech skály najdeme kavyl Ivanův (Stipa pennata) nebo bělozářku liliovitou (Anthericum liliago).
Význačnou lokalitou je Lom u kapličky. Kaplička zde byla postavena v roce 1742 a původně vlastně nebyla sakrálním objektem, nýbrž vojenskou prachárnou. Následně sloužila dělníkům z lomu jako skladiště, teprve v polovině 19. století byla vysvěcena. Lom za ní patří k nejvýznamnějším částem celého Barrandienu, je významným nalezištěm prvohorních fosilií, především lilijic, ramenonožců, korálů, ježovek, ale i trilobitů. S politováním musíme konstatovat, že dnes tato kaplička není ničím jiným, než ruinou ve středu smetiště – v to se totiž proměnil celý lom, odpadky najdeme všude. Možná, že časem se z nich také stanou unikátní doklady své doby – čtvrtohory přece mají také právo na objevení, nutno si však počkat alespoň do příchodu pětihor. Teď už ale vážně – tohle smetiště na unikátní lokalitě je samozřejmě spíše hodně velká ostuda!
Lom je z většiny zarostlý náletovými dřevinami, především trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia), byl zde vysázen štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), hlohy (Crataegus sp.), ale také břízy a jasany. Na skalách postřehneme zavlečený rožec plstnatý (Cerastium tomentosum), nejspíš je také dítětem zdejšího smetiště, z domácích druhů je tu častý sveřep vzpřímený (Bromus erectus), krvavec menší (Sanguisorba minor), šalvěj luční (Salvia pratensis), mateřídouška časná (Thymus praecox), sesel sivý (Seseli osseum), údajně i devaterník šedý (Helianthemum canum).
Barrandovské skály by klidně mohly patřit k symbolům Čech, jsou proslulé celosvětově. Při naší návštěvě se nás přímo na lokalitě ptali dva usměvaví Japonci na detaily vztahující se k Barrandovi. Měli v ruce pěkného japonského průvodce Prahou, chtěli vědět, jestli tohle je opravdu „ono“. Celkový stav lokality, která je obtékána proudy vozidel a zároveň devastována odpadky, je skutečně žalostný. Těžko se Japoncům vysvětluje, že prostě takových lokalit máme u nás tolik, že nám na jedné z nich zas až tak moc nesejde… A Barrande? No a co?! Byl to přece Francouz!
Fotografováno dne 5. 5. 2007.