Syn.: Hypericum antasiaticum Grossh., Hypericum racemosum (Kuntze) Sennikov, Hypericum lythrifolium Boiss., Hypericum apiculatum (Robson) Sennikov, Hypericum tymphresteum Boiss. et Brunner, Hypericum microcalycinum Boiss. et Heldr., Hypericum karjaginii Rzazade, Hypericum apricum Kar. et Kir.
Čeleď: Hypericaeae Juss. – třezalkovité
Rozšíření: I v často dnes akceptovaném nejužším pojetí stále ještě značně polymorfní druh s areálem rozpínajícím se z turecké Anatolie přes zakavkazská, íránská a středoasijská pohoří do čínského Sin-ťiangu.
Ekologie: Roste na suchých subalpínských stepních loukách, ve spárách skal a na kamenitých svazích, v příkopech horských silnic, často na serpentinových nebo lateritických půdách mezi 1200–2600 m n. m. Hemikryptofyt. Kvete v červnu a červenci.
Popis: Zpravidla lysá vytrvalá bylina, zhruba 50 cm vysoká, se vzpřímenými, nežláznatými, vstřícnolistými lodyhami, krátkými svazčitými větévkami v paždí listů a někdy i s vystoupavě plazivými nekvetoucími výběžky. Listy jsou přisedlé, podlouhlé až téměř lineární, celokrajné, do 3 cm dlouhé, průsvitně tečkované početnými žlázkami, často s podvinutými okraji, na nekvetoucích lodyžkách menší a více zahrocené. Terminální laty sestávají z květonosných výhonků, odvětvujících z pěti až dvanácti horních nodů a podpíraných nevelkými, trojúhlými, nežláznatými listeny. Až 3 cm široké květy mají nestejně veliké, střechovitě sestavené, vejčité kališní lístky, lemované až dvaceti černými žlázkami; obvejčité a obvykle nehetnaté, bledě nebo sytě žluté korunní lístky je délkou nejméně třikrát přesahují a na okrajích mají rovněž drobné černé žlázky. Zobanité, vejčitě pyramidální pestíky, obklopené až šedesáti tyčinkami ve třech svazcích, dozrávají ve vejčité tobolky zdéli korunních lístků, s četnými temně hnědými semeny.
Poznámka: Taxonomicky značně komplikovaný komplex; někteří autoři z něj jako samostatné druhy vyčleňují obtížně rozpoznatelné achajské Hypericum tymphresteum, arménské Hypericum karjaginii, turkmensko-kazašské Hypericum apricum. Samotné Hypericum elongatum ještě člení do čtyř poddruhů. Na druhé straně, španělští autoři spojují s tímto druhem i Hypericum callithyrsum, na vápencích rostoucí taxon s disjunktním rozšířením v andaluských, marockých a libanonských horách, lišící se květenstvími s listeny lemovanými početnějšími žlázkami. Celý komplex pak (navíc s nepříbuznými, přesto ale značně podobnými taxony z okruhu Hypericum lydium) býval často slučován s neméně složitým komplexem kolem druhu Hypericum hyssopifolium – a v zakavkazských horách, kde jsou oba komplexy i s řadou satelitních druhů zvlášť nestálé a proměnlivé, jsou tamními autory spojovány doposud.
Fotografováno dne 14. 6. 2015 (Arménie, Vayotsdzor, Saravan, u cesty pod průsmykem Vorotan, 2180 m n. m.).