„Když Prodanou nevěstu poslouchám v Kersku z rádia nebo z televize, tak to ještě jde… protože když se téměř zalykám tou hudbou a zpěvem, tak vyběhnu do lesa a běžím k potůčku… a tam se nestydím plakat. (…) A Dvořák? To je to samé v modrém. Jeho kvarteta… to je mleté sklo, to také mohu poslouchat jen v Kersku, abych včas mohl utéci až tam k potůčku a ve tmě se rozplakat,“ napsal o svém vztahu k hudbě i Kersku mistr Bohumil Hrabal v knize Kličky na kapesníku. Kersko (osada u obce Hradištko nedaleko Nymburka) je pro většinu Čechů spojeno se životem a dílem Bohumila Hrabala zcela neopomenutelně. Téměř celý národ se zamiloval do zdejší hájenky, domků v lesích, mnozí znají Švarnou Tonku i Krásnou Pepínu, není snad našince, který by neviděl Menzelovy Slavnosti sněženek, které byly natočeny právě tady. Tak kam jste se to, pane Hrabale, utíkával vyplakat, který potůček viděl Vaše slzy?
Nedaleko od Hrabalovy chaty se vlévá do Labe nevelký Velenský potok. Předtím se ale jednou hezky zaklikatí a o kousek dál na své cestě dokonce napojí malý rybníček. Místo je to poklidné a pro nás je jistě zajímavé, že v jeho těsné blízkosti se nachází cenná botanická lokalita. Úzká a rozlohou nevelká vlhká louka na břehu potoka je skromným pozůstatkem dříve rozlehlejších slatinných luk. V roce 1972 byla vyhlášena za národní přírodní památku.
Zcela nejvzácnějším rostlinných druhem, který mohl pan Hrabal na svých cestách k tomuto potůčku vidět, je bezpochyby lněnka bezlistenná (Thesium ebracteatum). Tato louka je totiž posledním místem výskytu tohoto druhu u nás. Drobná bylina možná pana Hrabala ani příliš nezaujala. Určitě si ale musel všimnout mnohem nápadnějšího kosatce sibiřského (Iris sibirica), mečíku bahenního (Gladiolus palustris) nebo dnes již poměrně neobvyklého kamýšku obecného (Scirpoides holoschoenus). Na jaře se tady na Bohumila Hrabala usmíval prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a rudohlávek obecný (Anacamptis morio), později v létě ho svými kadeřemi zdravil hvozdík pyšný (Dianthus superbus subsp. superbus).
Odešly časy, kdy u Velenského potoka posedával pan Hrabal. Zbyla jen vzpomínka na člověka, kterého nešlo nemilovat. Zůstal vepsán do stébel trávy u potoka, vytesán v kvítcích zdejší lněnky a zakreslen ve vůni všech pětiprstek.
Vybrané druhy rostlin Slatinné louky u Velenky:
Anacamptis morio – rudohlávek kukačka
Anthericum ramosum – bělozářka větevnatá
Asperula tinctoria – mařinka barvířská
Astragalus danicus – kozinec dánský
Betonica officinalis – bukvice lékařská
Bromus erectus – sveřep vzpřímený
Colchicum autumnale – ocún jesenní
Dactylorhiza incarnata – prstnatec pleťový
Dactylorhiza majalis – prstnatec májový
Dianthus carthusianorum – hvozdík kartouzek
Dianthus superbus subsp. superbus – hvozdík pyšný
Epipactis palustris – kruštík bahenní
Filipendula vulgaris – tužebník obecný
Galium boreale – svízel severní
Galium verum – svízel syřišťový
Gladiolus palustris – mečík bahenní
Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník
Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum – devaterník velkokvětý tmavý
Inula salicina – oman vrbolistý
Iris sibirica – kosatec sibiřský
Molinia caerulea – bezkolenec modrý
Ophioglossum vulgatum – hadí jazyk obecný
Peucedanum oreoselinum – smldník olešníkový
Phragmites australis – rákos obecný
Primula veris – prvosenka jarní
Salix rosmarinifolia – vrba rozmarýnolistá
Sanguisorba officinalis – krvavec toten
Scirpoides holoschoenus – kamýšek obecný
Serratula tinctoria – srpice barvířská
Sesleria uliginosa – pěchava slatinná
Silaum silaus – koromáč olešníkový
Thesium ebracteatum – lněnka bezlistenná
Trifolium montanum – jetel horský
Vincetoxicum hirundinaria – tolita lékařská
Fotografováno dne 29. 8. 2007.