Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Pinus, sekce Pseudostrobus Endl., podsekce Sabineanae Loudon
Rozšíření: Pinus coulteri se přirozeně vyskytuje na jihozápadě USA ve střední a jižní části státu Kalifornie na jih od ústí řeky Sacramento, v horách podél pobřeží do vzdálenosti asi 120 km od moře; na jih zasahuje do Mexika na sever Kalifornského poloostrova (Baja California Norte), kde se nejdále vyskytuje v pohoří San Pedro Mártir. Celkový rozsah areálu druhu v podélném směru je téměř 1000 km.
Ekologie: Druh obývá střední polohy srážkově chudých hor, kde vytváří smíšené porosty s jinými jehličnatými stromy (Pinus jeffreyi, se kterou se i přirozeně kříží; P. sabineana, P. ponderosa, P. lambertiana, Pseudotsuga macrocarpa, Abies concolor, Calocedrus decurrens) a z listnáčů převážně s duby a s xerofilním křovinatým podrostem na suchých skalnatých svazích a hřebenech. Výškové rozpětí populací se nachází mezi 200 a 2300 m s tím, že v Mexiku je spodní hranice až okolo 1200 m. Oblast výskytu se vyznačuje podnebím mediteránního typu se zimními srážkami a dlouhotrvajícím obdobím sucha a tepla v letních měsících.
Popis: Strom dosahující výšky okolo 25 m, s přímým kmenem do 1 m v průměru; koruna v mládí kuželovitá, v dospělosti široká a řídká, se silnými obloukovitě vystoupavými kosterními větvemi. Výhony velmi silné, modravě ojíněně; pupeny zašpičatělé, až okolo 3 cm dlouhé, pryskyřičnaté (diagnostický znak od P. jeffreyi, které se zejména v mládí podobá). Jehlice obvykle tmavě našedle zelené, tuhé, vzpřímené, hustě nahloučené, po 3 ve svazku, 15–30 cm dlouhé a okolo 2 mm široké; pochvy jehlic zpočátku až okolo 4 cm dlouhé, vytrvalé. Šišky s dvouletým vývojem, ale dozrávající až třetím rokem a často ještě několik let držící na stromě zavřené (částečně adaptované na otvírání následkem požáru), vyrůstající na terminálním výhonu a později na hlavních větvích, zpět dolů ohnuté na krátké, velmi silné stopce až téměř přisedlé, nápadně masivní a těžké, obvykle podlouhle kuželovitě vejcovité, ± jednostranně vyvinuté a často mírně obloukovitě prohnuté, často pokryté kapkami pryskyřice, 20–40 cm dlouhé, otevřené až přes 20 cm široké, po otevření se snadno odlamující a zanechávající bazální kužel zakrnělých šupin se stopkou na větvi nebo kmeni. Apofýzy zralých šišek světle žlutohnědé, kosočtvercově jehlancovité, až okolo 4 cm široké, směrem k bázi šišky se zvyšující (protáhlejší), s ostrým příčným kýlem, na vrcholu zakončené nápadným, ke špičce šišky směřujícím, ale obvykle drápovitě dovnitř zahnutým až přímým, silným a špičatým, až 3,5 cm dlouhým hrotem. Semena 12–18 mm dlouhá, s funkčním křídlem, delším než semeno.
Ohrožení a ochrana: Borovice Coulterova nepatří k ohroženým druhům. Větší devastaci jejích porostů mohou způsobit intenzivnější požáry v oblasti jejího výskytu běžné. Druh je však na požáry adaptován stavbou svých šišek, které uvolňují semena následkem sálajícího horka a požárem uvolněný prostor pak podporuje zdárný růst potomstva.
Využití: Druh byl objeven začátkem 30. let 19. století a vzápětí introdukován do Evropy údajně ještě před jeho prvním popisem v roce 1836. Těžiště použití druhu je v jeho dekorativnosti dané hrubou texturou větví, dlouhými jehlicemi a zejména kuriózně masivními šiškami s nápadně dlouhými hroty na apofýzách, u mladých stromů držícími několik let na kmeni, později na větvích. Bývá ozdobou botanických zahrad a arboret v teplejších oblastech. Druh však lze využít i k zalesňování suchých neplodných kamenitých stanovišť v klimaticky odpovídajících oblastech, což bylo úspěšně ověřeno např. v mediteránní části severní Afriky (Maroko). V České republice roste jen několik mladších stromů borovice Coulterovy v arboretech (Kostelec n. Č. l., Průhonice, Plzeň).
Poznámka: Velmi podobným a příbuzným druhem, pocházejícím rovněž z Kalifornie, je Pinus sabineana Douglas ex D. Don (borovice Sabineova). Liší se typicky vícekmenným habitem, modravě šedozelenými, polopřevislými a řídkými jehlicemi a tenčími větévkami. Její šišky jsou srovnatelně robustní a ostnité, ale širší, na delší stopce, zralé čokoládově hnědé, brzo otvíravé a semena jsou větší, s nefunkčním kratším křídlem. Je poněkud choulostivější než borovice Coulterova.
Fotografovali Roman Businský, ve dnech 18. 5. 2006 (Maroko, Národní park Tazekka, provincie Taza) a 22. 8. 2011 (Česko, Arboretum Kostelec ČZU u Kostelce n. Č. l.); Jiří Velebil, v listopadu 2011 a únoru 2012 (Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).