Syn.: Pinus taiwanensis var. fragilissima (Businský) Farjon
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Pinus, sekce Pinus, podsekce Pinus, série Luchuenses E. Murray
Rozšíření: Pinus fragilissima byla rozlišena a popsána teprve v roce 2003 z východního předhoří centrálního horského pásma na jihovýchodě ostrova Tchaj-wan. Do této doby byla přehlížena a zaměňována za Pinus massoniana nebo Pinus taiwanensis. Proto je její rozšíření dosud nedostatečně známé, ale rozhodně je endemitem Tchaj-wanu. Pravděpodobně se k tomuto druhu vztahují všechny dřívější údaje o výskytu P. massoniana na Tchaj-wanu. Za tohoto předpokladu je rozšířena kromě zmíněné oblasti také na severozápadním předhoří centrálního horského pásma ostrova a snad i jinde.
Ekologie: Druh se vyskytuje v prudkých svazích, na žebrech a hřebenech a na skalnatých dnech hlubokých údolí řek tekoucích z vysokých masivů centrálního horského pásma ostrova, převážně na žulovém podkladě. Také roste na svazích pobřežního pohoří na pomezí okresů Taitung a Hualien na jihovýchodě a zřejmě i na slepencové pahorkatině severně od Sanyi v okrese Miaoli na severozápadě. Její výskyty spadají do výškového pásma 200 až 1000 m n. m. Místy roste společně s Pinus morrisonicola, ale převážně ve směsi s listnatými dřevinami nebo v menších převládajících až čistých porostech.
Popis: Stromy dosahující výšky okolo 30 m, s výrazně řídkou korunou, s rozprostřenými, nápadně křehkými větvemi s pozdní tvorbou borky (mladé části větví do věku obvykle 8–12 let s relativně hladkým povrchem), později odloupavou v tenkých šupinách. Kmen až okolo 1 m v průměru; borka na kmenech starších stromů nápadně silná, hluboce podélně rozpraskaná do lišt až okolo 10 cm tlustých. Výhony relativně tenké, žlutohnědé, tvořené jedním nebo plodné často dvěma internodii za rok (uninodální nebo seronodální). Jehlice světle zelené, ohebné, přímé až polopřevislé, po 2 ve svazku (ojediněle na plodných výhonech po 3), (9–)14–20(–23) cm dlouhé a nejčastěji 1–1,2 mm široké, na hranách ± hustě pilovité; pochvy jehlic zpočátku nejčastěji 10–13 mm dlouhé. Šišky na větvi odstávající nebo mírně dolů ohnuté, jednotlivé až v přeslenu po 3–5, pravidelné, vejcovité až podlouhle kuželovité, převážně 6–9 cm dlouhé, otevřené 5–8 cm široké, po dozrání obvykle několik let vytrvalé. Apofýzy často vystouplé, ± široce jehlancovité, 11–14 mm široké, s výrazným příčným kýlem; pupek často vystouplý, příčný, nepravidelně pyramidální nebo střechovitý, s drobným, tenkým hrotem. Semena 4–5,5 mm dlouhá, s křídlem 11–25 mm dlouhým.
Ohrožení a ochrana: Pinus fragilissima roste v zóně hor, která je pod intenzivním tlakem odlesňování a přeměňování na zemědělskou půdu (převážně sady), ale přímé likvidici často uniká svojí preferencí skalnatých stanovišť. Dochází však k fragmentaci jejich populací. V posledních desetiletích populace tohoto druhu v některých lokalitách plošně odumírají zřejmě vlivem napadení houbovým patogenem. Takto téměř vyhynula izolovaná výše zmíněná populace u Sanyi, považovaná za Pinus massoniana, která byla důvodem dřívějšího vyhlášení přírodní rezervace, kde dnes přežívá jen malý počet mladých jedinců.
Využití: Druh má potenciál pro lesnické využívaní, roste relativně rychle a vytváří dostatek dřevní hmoty, i když řídké.
Poznámka: Pinus fragilissima je zřejmě blízce příbuzná druhu Pinus luchuensis ze sousedního souostroví Nansei (Rjúkjú) a je pravděpodobné, že tyto borovice měly společného předka. Podle této teorie původní populace dnešní P. fragilissima na hornatém Tchaj-wanu kolonizovaly vysoké polohy, kde daly vznik evolučně mladému hoskému druhu známému jako Pinus taiwanensis. Od podobné Pinus massoniana, široce rozšířené na čínské pevnině, se P. fragilissima mj. odlišuje převážně středovou polohou pryskyřičných kanálků v jehlicích, což však je znak pozorovatelný pouze mikroskopem.
Fotografováno od 14. do 17. 11. 2008 (Tchaj-wan, Coastal Mountains v okrese Hualien a údolí řeky Hsinwulu podél Southern Cross-Island Highway v okrese Taitung).