Syn.: Pinus excelsa var. peuce (Griseb.) Beissn., Strobus peuce (Griseb.) Moldenke
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Třetihorní balkánský reliktní endemit rostoucí ve dvou malých arelách a na několika izolovaných lokalitách. Západní část areálu se rozprostírá z Černé Hory a Srbska přes Albánii a Makedonii do severního Řecka, východní samostatná arela je v jihozápadním Bulharsku (pohoří Rila a Pirin, Rodopy, Vitoša, Stara Planina) a částečně zasahuje do Řecka. Vertikální rozmezí leží mezi 600 až 2200 m n. m. Na území Čech poprvé vysázená v roce 1879 na Sychrově.
Ekologie: Horská slunná až polostinná dřevina, tolerantní i k většímu k zástinu, odolná vůči nízkým teplotám a sněhu, nenáročná na obsah živin v půdě. V oblasti svého původního výskytu roste obvykle na silikátových podkladech včetně hadců. Z dřevin ji doprovází např. Pinus sylvestris, Pinus heldreichii, Pinus nigra, Picea abies, Abies alba, Fagus sylvatica, v podrostu Juniperus communis, Juniperus oxycedrus, Rhododendron ferrugineum, Vaccinium spp., výjimečně tvoří i čisté porosty (v pohoří Pirin ve výškách od 1700 do 1900 m n. m).
Popis: Strom dorůstající 20–40 m výšky a asi 0,5–2 m v průměru kmene, ve vyšších polohách i keřovitého vzrůstu. Koruna kuželovitá, hustá, nízko zavětvená. Kůra u mladých jedinců stříbřitě šedá, hladká, u starších hnědošedá, šupinkovitě rozbrázděná. Letorosty poměrně silné, leskle zelené, lysé, pupeny štíhle vejcovité, s rezavě hnědými šupinami, bělavě pryskyřičnaté. Jehlice po 5 ve svazečku, zelené až šedozelené, 7–11 × 0,7–1 cm, ostře zašpičatělé, na okrajích pilovité, na dvou břišních stranách s řadami průduchů, vytrvávají na 3 roky. Pochvy jehlic až 18 mm dlouhé prvním rokem opadavé. Samčí šištice vejčité, světle žluté, vyrůstají na bázi letorostů, samičí zelené až načervenalé, stopkaté, vyrůstají na konci letorostů. Šišky elipsoidně válcovité, 8–15 cm dlouhé, smolnaté. Semenné šupiny tence dřevnaté, se žlutohnědým podélně rýhovaným lesklým štítkem. Semena hnědá 0,6–0,8 cm dlouhá s 1,5 cm dlouhým křídlem. Šišky dozrávají během října 2. roku.
Ohrožení a ochrana: Zákonem chráněný druh v Srbsku.
Využití: Dřevo s matně růžovým jádrem, poměrně kvalitní, lehce opracovatelné, trvanlivé. Používané na stavební konstrukce a v nábytkářství. Pryskyřice se využívá v optice.
Ve střední Evropě se úspěšně pěstuje v parkových výsadbách i pokusně při zalesňování imisních holin. V ČR se asi 80 let starý porost této borovice, která se zde i přirozeně zmlazuje, nalézá u Bludné (LS Horní Blatná) v Krušných horách. Je značně odolná vůči rzi vejmutovkové (Cronartium ribicola), podobně jako další pětijehličná evropská borovice limba (Pinus cembra).
Záměny: Borovice rumelská svým vzhledem připomíná u nás hojnou americkou vejmutovku (Pinus strobus). Liší se lysými výhony, tužším jehličím a mohutnější šiškou s lesklými nažloutlými rýhovanými štítky (viz poslední foto).
Fotografovali Gabriela Leugnerová, dne 31. 3. 2007 (Česko, Arboretum Kunratice u SLŠ Šluknov); Mário Duchoň, dne 8. 7. 2011 (Albánie, Prokletije, Çerem).