Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Filipínský endemit. Roste v několika varietách v horských oblastech severní části ostrova Luzon a v masivu hory Mt. Halcon na ostrově Mindoro.
Ekologie: Obvykle roste terestricky v podrostu lesů v zastíněných vlhkých roklinách a v porostech s dominantní Pinus kesiya, také v křovinách na vystupujících skalkách a v mechatých horských lesích, v nich místy i jako epifyt. Lokality leží v nadmořských výškách 1000–2600 m.
Popis: Keř nebo malý stromek; větve jsou lysé, pruhované, šedohnědé, s lenticelami; letorosty jsou tenké, křivolaké, hranaté. Listy jsou střídavé; řapík je 1 cm dlouhý; čepel je kopinatá, 10–15 cm dlouhá a 3,5–4,5 cm široká, kožovitá, lysá, jen na okraji s několika krátkými žlázkami, od báze s 2-3 páry obloukovitých postranních žilek, na bázi klínovitá, na okraji zvlněná, na vrcholu dlouze, až srpovitě zašpičatělá. Květenství je úžlabní, často kratičce chlupatý hrozen; listeny jsou krátké, lysé nebo krátce brvité; kalich je polokulovitý, asi 3 mm dlouhý, na vrcholu uťatý a s 5 kratičkými brvitými zoubky; koruna je trubkovitá až zvonkovitá, asi 2 cm dlouhá, červená, s 5 krátkými, nazpět zahnutými cípy; tyčinek je 10, pod prašníkem chlupatých; semeník je spodní, nezřetelně 10pouzdrý, řídce žláznatý nebo pýřitý, čnělka je delší než koruna. Plody jsou kulovité, za zralosti tmavočervené bobule asi 6 mm v průměru.
Poznámka: Na Filipínách je rod Vaccinium zastoupen celkem 30 poměrně velkými, keřovými až stromovými druhy, z nichž některé rostou obvykle jako epifyty, jeden má dokonce vzrůst liány. Až na tři výjimky jsou to filipínské endemity. Endemismus je výsledkem jejich vazby na horské masivy nebo na vysoké izolované kopce.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 2. 2020 (Filipíny, Luzon, Ohaj).