Syn.: Pedicularis sulphurea Pall.
Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité
Rozšíření: Areál druhu se rozpíná z altajské a dahurské Sibiře přes Mongolsko (zde se vyhýbá středogobijským pustinám) do stepí severočínské autonomní oblasti Vnitřního Mongolska.
Ekologie: Roste na kamenitých horských stepích i na lehce zasolených pastvinách, zpravidla nad 1400 m nadmořské výšky. Druh stepních společenstev svazu Stipion krylovii, spadajícího k středoasijským stepím třídy Cleistogenetea squarrosae. Hemikryptofytní poloparazit. Kvete v červnu a v červenci, tobolky dozrávají zhruba měsíc po odkvětu.
Popis: Vytrvalá bylina se silným, větveným, kolmým kořenem vyživujícím hlavatý oddenek s bělavě pýřitými a často hustě olistěnými lodyhami, v květu až čtvrt metru vysoká. Početné přízemní listy jsou řapíkaté s čepelemi v obrysu lineárně nebo kopinatě protáhlými, až 10 cm dlouhými, sivozelenými, téměř až k plochému a zespodu vypouklému žebru peřenosečnými v šest až dvanáct párů peřenodílných, při okrajích podvinutých a dvojitě zubatých segmentů (zuby jsou obvykle mozolnatě zesílené); shora jsou jen při žebru pýřité a záhy olysávající, vespod lehce pavučinatě vlnaté. Výše na lodyhách se listy zmenšují a hustěji odívají, ještě výše ve stěsnaném, ale protahujícím se hroznovitém květenství jsou brakteátně redukované a nápadně bělavě vlnaté. Srostloplátečné květy mají nestejně pětizubé, trubkovité, hustě vlnaté kalichy a dvoupyské, sírově žluté koruny se srpovitě přilbicovitým (galeátním), z obou stran smáčknutým horním pyskem, zúženým v krátký dvouzubý zobánek, a trojlaločným spodním pyskem, téměř stejně dlouhým jako galea. Čtyři dvoumocné tyčinky mají pýřité nitky a lysé prašníky. Plod je zahrocená, poněkud stlačená vejcovitá tobolka s početnými semeny.
Využití: Kořeny i nať (bohatá na flavonoidy, iridoidy a saponiny) jsou v mongolském léčitelství užívány k léčení artritidy a při zánětech spojivek.
Fotografováno dne 13. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Čingeltej düüren, 1620 a 1680 m).