Syn.: Hypericum officinarum Crantz, nom. illeg., Hypericum vulgare Lam., nom. illeg.
Česká jména: zvonček červený, Fuga daemonum (Huber 1596), svatého Jana zvonček (Koniáš 1704), třezalka tečkovaná (Kubát 2002)
Čeleď: Hypericaceae Juss. – třezalkovité
Rozšíření: Evropa kromě arktického pásma, na východ zasahuje až po Malou Asii, severní Írán a severozápadní Čínu, vyskytuje se také v Makaronésii a severní Africe. Je zavlečena do mírného až subtropického pásma všech kontinentů (např. v Jižní Americe od Uruguaye a Chile až po Patagonii). U nás roste hojně ve všech oblastech kromě oreofytika, kde je výskyt spíše vzácný.
Ekologie: Roste především na výslunných místech (stráně, pastviny, úhory, paseky, okraje cest atd.). Kvete od května do září.
Popis: Vytrvalá lysá bylina s bohatým kořenovým systémem. Lodyhy zpravidla vystoupavé, většinou nevětvené, v horní polovině s kvetoucími úžlabními výhonky, 30–100 cm vysoké. Listy většinou podlouhlé nebo vejčité, dlouhé 15–35 mm, 5–15 mm široké, na listech tečkovité siličné nádržky. Květenství zpravidla bohaté, květy mají cca 15–30 mm v průměru. Korunní lístky 8–18 mm dlouhé, nesouměrné, zlatožluté, žláznatě tečkované a čárkované, tyčinek cca 50. Plodem je tobolka. Je velmi variabilní zejména ve tvaru a velikosti listů a dalších znacích.
Využití: Třezalka se už od pradávna užívá jako léčivá rostlina (proti depresím i zánětům). Byla používána i při magických obřadech, odháněla zlé duchy, dokázala prý také ochránit proti blesku. Vzbuzovala pozornost tím, že hromadně začíná kvést po nejdelším dni v roce – proto se jí také říkávalo bylina svatého Jana.
Využívala se i jako rostlina barvířská (získávala se z ní barva žlutá a oranžová).
Fotografovali Lubomír Rak, ve dnech 28. 7. 2005 (Česko, Praha-Stodůlky); Věra Jašková, dne 26. 7. 2008 (Morava, Liptál).