Syn.: Cepa victorialis (L.) Moench, Loncostemon victoriale (L.) Raf., Anguinum victorialis (L.) Fourr.
Česká jména: česnek oděný (Presl 1819, Sloboda 1852), česnek devaterník (Opiz 1852), česnek hadí, devatero odění (Čelakovský 1879), česnek hadí (Polívka 1912, Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Rozšíření: Horské oblasti jižní a střední Evropy, v Asii zasahuje přes Kavkaz a Himálaj až do Číny a Japonska, také v Severní Americe. U nás především v horských oblastech (Krkonoše, Hrubý Jeseník, Beskydy, vzácně i Bílé Karpaty).
Ekologie: Roste na subalpínských trávnících a na okrajích kleče, výjimečně i v listnatých lesích, vyskytuje se především v horském až subalpínském stupni, vzácně sestupuje i do nižších poloh. Kvete od května do července.
Popis: Vytrvalá bylina s válcovitou cibulí, 30–80 cm vysoká, s kopinatými až eliptickými listy a přímým stvolem, který je zakončen květenstvím. Lichookolíky jsou husté, kulovité, okvětí nažloutlé; okvětní lístky jsou 4–5 mm dlouhé, žlutobílé až nazelenale bílé; tyčinky jsou z okvětí vyniklé. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Česnek hadí je zařazen v Červeném seznamu k silně ohroženým druhům naší květeny (C2t), podle zákona je chráněn v kategorii ohrožených druhů (§3).
Poznámka: Od středověku byl tento druh česneku opředen mnoha pověrami, užíval se podobně jako kořen mandragory, zároveň mu byly připisovány i značné schopnosti magické. Dokázal údajně zajistit nezranitelnost v boji, současně zvyšoval zdatnost bojovníka, který jej u sebe nosil. Ženy jej také vkládaly dětem do kolébek, aby od nich odháněl zlé duchy (podobně i jmelí). Pastevci zas zakopávali tento česnek před dveře stájí, aby chránil jejich dobytek. Havíře měl chránit před podzemními obludami.
Fotografováno ve dnech 21. 5. 2003 a 4. 5. 2007 (Ladislav Hoskovec a Zdeněk Podešva: Slovensko, Malá Fatra).