Na nejslavnější jihoamerickou túru, Inckou stezku (Camino Inca nebo taky Inka Trail), se ročně vydávají tisíce lidí, aby si splnili svůj životní sen. I když celá trasa měří něco přes 30 km, cesta trvá čtyři dny včetně návštěvy legendami opředeného Machu Picchu.
Od roku 2001 je počet lidí na stezce omezen a všichni mohou jít pouze v doprovodu koncesovaného průvodce. V období od června do září se musí výprava dlouho dopředu rezervovat, neboť je beznadějně vyprodaná. Starobylá stezka vytyčená Inky a vedoucí z Posvátného údolí na Machu Picchu se kroutí nahoru a dolů horskými úbočími a prochází třemi vysokými průsmyky. Pohled na zasněžené vrcholky And a mlžné lesy je úchvatný a přechody od jedné ruiny přilepené na vysokohorském útesu k druhé je mystickým a nezapomenutelným zážitkem.
Stezka začíná u vesnice Chilca v Piscacuchu, na 82. kilometru železnice do Aguas Calientes, v jihoperuánském regionu Cuzco. Sem jsme se dostali minibusem z Ollantaytamba. Nejdříve jsme prošli pasovou kontrolou (ta se opakovala cestou ještě několikrát). Na stezku se vychází po skupinách, většinou 11členných, které mají dva průvodce, jednoho vzadu a jednoho vpředu.
S každou skupinou běží několik nosičů, kteří na startu „vyfasují“ dvacetikilový náklad (stoly, židle, jídlo na 3 dny pro celou skupinu, stany apod.). Práce nosiče je přímo otrocká, tito lidé musí doběhnout na určité místo před vámi, uvařit tříchodové menu a když se najíte, tak musí všechno umýt, sbalit, předběhnout vás, aby uvařili zase další tříchodové jídlo. Negativní stránkou Incké stezky je právě její komerčnost a davy lidí, které se tu pohybují. Tyto zápory jsou však překonány nádhernou přírodou se všudypřítomnými inckými stavbami.
Po pasové kontrole vyrážíme přes most vedoucí přes řeku Urubamba a pokračujeme dál podél řeky v nadmořské výšce asi 2800 metrů, kde roste na kamenitých svazích endemický kaktus Corryocactus erectus. Cesta pokračuje okolo malých usedlostí s políčky, na kterých místní pěstují kukuřici a brambory pro svou obživu. V údolí dominuje původně australský blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus), který je nejdůležitějším zdrojem dřeva v této oblasti. Cestu lemuje protiha Tecoma sambucifolia a zavlečený vítečník sítinovitý (Spartium junceum). Procházíme oblastí, která je Peruánci nazývána „Quechua“. Nachází se v nadmořské výšce 2300 až 3500 metrů a vyznačuje se mírným, suchým podnebím s průměrnými teplotami v rozmezí od 0 do 21 °C. Období dešťů je tady od prosince do března. Tato oblast je zemědělská, v blízkosti domků roste například bez Sambucus peruviana, nopály Opuntia spp., pirul Schinchus molle nebo střemcha Prunus capuli.
Pokračujeme po stezce a na protějším svahu si můžeme prohlednout první archeologické naleziště Llactapata neboli „město na svahu“. Potom zamíříme na jih dolů vedlejším údolím řeky Cusichaca. Na svazích se rýsují viditelná vegetační pásma. V dolní části údolí převažuje zakrslý les s druhy jako je Furcraea andina, Cestrum spp., Fuchsia boliviana, mučenka Passiflora trifoliata, zarděnice Erythrina edulis atd. Nápadný je zde velmi trnitý strom sapan Caesalpinia spinosa. Nízký les přechází v otevřenou krajinu s křovinami, roste tu například Dodonaea viscosa z čeledi mýdelníkovitých. Výš už se táhne pouze skutečná puna, vegetační pásmo tvořené loukami a křovinami, které je velmi náchylné k požárům.
Na strmých útesech lze nalézt řadu bromélií, například Puya densiflora nebo malý druh Tillandsia paleacea. Mezi velké bromélie pokrývající strmé skalnaté svahy patří Tillandsia fendleri. Poblíž usedlostí najdeme tabák Nicotiana tomentosa. Rostliny opylují kolibříci Colibri coruscans a Aglaiocercus kingii. Opravdovým klenotem podél této stezky je trnitý keř Barnadesia horrida z čeledi hvězdnicovitých. Tato část stezky končí ve vesnici Wayllabamba ve výšce okolo 3000 m n. m. Ráno vesnici opouštíme, první část dnešní trasy vede údolím, procházíme mlžným lesem s druhy Alnus acuminata, Clusia spp., Fuchsia boliviana, Barnadesia horrida, Passiflora trifoliata, Piper elongatum, Rubus bogotensis, Duranta armata z čeledi sporýšovitých, Stenomesson pearcei z čeledi amarylkovitých a další. Tento les je poměrně hustý s podrostem kapradin.
Někdy stezka opouští les a sahá do puna. V lese dominují stromy z rodu Polylepis, které se vyznačují načervenalou borkou a silnými kmeny s křivolakými větvemi porostlými mechem, v podrostu se nachází opět bohatá skladba bylin. Nakonec přecházíme do skutečného puna – otevřené krajiny s pasoucími se lamami, kde dominují z travin kavyly (Stipa spp.) a kostřavy (Festuca spp.). Je to nejnamáhavější úsek cesty se strmým stoupáním až do „průsmyku mrtvé ženy“ ve výšce 4200 m n. m. Pokud budete mít štěstí, můžete tu z ptáků zahlédnout karančo jižní (Polyborus plancus) nebo velmi vzácného a ohroženého kondora andského (Vultur gryphus). Mezi balvany tu žije jihoamerický hlodavec viskača Lagidium viscacia, je ale plachý a při provozu, který je na stezce, jej určitě neuvidíte. Nespatříte ani medvěda brýlatého (Tremarctos ornatus), kterému se někdy říká „andský medvěd“. Potom začínáme klesat k Pacaymayu, k místu, kde přespíme. Podél stezky září žlutě kvetoucí orchideje Cyrtochilum aureum.
Z Pacamayu vyrážíme brzy ráno k druhému sedlu v nadmořské výšce 3950 metrů, které leží těsně nad další inckou památkou Runkuracay neboli „dům ve tvaru košíku“. V blízkosti sedla nás zaujala dvě malá tmavá jezírka. Přehledná cesta nyní prudce klesá kolem nevábně zeleného jezera k ruinám Sayaqmarka. Pěšina pokračujeme lesem s dominantními stromy rodu Polylepis, ty jsou porostlé epifyty, nepřehlédnutelné jsou velké plochy rašeliníku a do výšky tyčící se stromové kapradiny. Cestou projdeme přes incký tunel, vytesaný do skály.
Úsek do posledního sedla 3670 m n. m. není tak namáhavý a kousek od něj jsou krásné a zachovalé ruiny Phuyupatamarca. Navečer táboříme u hostelu. Kousek odtud je nádherné incké naleziště Wiñay Wayna, z jehož zdí vyrůstá rudá kysala Begonia veitchii.
Poslední, čtvrtý den vyrážíme ještě za tmy s čelovkami na hlavě. Asi po hodině se rozednívá a nás obklopují rostliny jako Oreopanax ischnolobus, Alnus acuminata, Piper elongatum atd. Nakonec les dostává více tropický charakter a můžeme se tu setkat s druhy z čeledí Melastomataceae, Araceae, Begoniaceae a Ericaceae, s lišejníky, mechy atd.
Konečně procházíme Sluneční branou nazývanou Intipunca nebo Intipata (2850 m n. m.). Čekáme tu na východ slunce, bohužel nad legendárním městem Machu Picchu se právě teď usídlil mrak. Náladu nám vylepší alespoň orchideje rostoucí podél stezky, zvláště Sobralia dichotoma, z této oblasti jsou ale rovněž dobře známé například epifytické i terestrické druhy z rodu Telipogon (např. v této oblasti endemické druhy Telipogon farfanii a Telipogon machupicchuensis), Baskervilla machupicchuensis, Brachionidium machupicchuense, Sauvetrea machupicchuensis, či jiné z rodů Chloraea, Elleanthus, Epidendrum, Lycaste, Masdevallia nebo Maxillaria. Počasí se zlepšuje a nakonec prožijeme krásný den v proslulém městě Inků Machu Picchu.
V širším okolí Incké stezky (včetně Área de Conservación Regional Choquequirao a Santuario Historico Machu Picchu) najdete například tyto rostliny:
Aegopogon cenchroides (Poaceae)
Abatia spicata (Salicaceae)
Agalinis lanceolata (Orobanchaceae)
Agrostis haenkeana (Poaceae)
Alchornea grandis (Euphorbiaceae)
Alnus acuminata (Betulaceae)
Alternanthera mexicana (Amaranthaceae)
Andropogon glaucescens (Poaceae)
Anthericum eccremorrhizum (Asparagaceae)
Anthurium amoenum (Araceae)
Anthurium dombeyanum (Araceae)
Anthurium ottonis (Araceae)
Anthurium soukupii (Araceae)
Asplenium alatum (Aspleniaceae)
Asplenium formosum (Aspleniaceae)
Axonopus mathewsii (Poaceae)
Baccharis caespitosa (Asteraceae)
Baccharis nitida (Asteraceae)
Barnadesia horrida (Asteraceae)
Bartsia inaequalis (Orobanchaceae)
Baskervilla machupicchuensis (Orchidaceae)
Begonia bracteosa (Begoniaceae)
Begonia clarkei (Begoniaceae)
Begonia cyathophora (Begoniaceae)
Begonia peruviana (Begoniaceae)
Begonia veitchii (Begoniaceae)
Bejaria aestuans (Ericaceae)
Berberis saxicola (Berberidaceae)
Bidens rubifolia (Asteraceae)
Blechnum fragile (Blechnaceae)
Boehmeria caudata (Urticaceae)
Bomarea sanguinea (Alstroemeriaceae)
Brachionidium machupicchuense (Orchidaceae)
Brachyotum quinquenerve (Melastomataceae)
Brachyotum rostratum (Melastomataceae)
Caesalpinia spinosa (Fabaceae)
Caiophora madrequisa (Loasaceae)
Calceolaria flexuosa (Calceolariaceae)
Calceolaria procera (Calceolariaceae)
Calceolaria tenuis (Calceolariaceae)
Cantua buxifolia (Polemoniaceae)
Casearia sylvestris (Salicaceae)
Cavendishia bracteata (Ericaceae)
Cavendishia martii (Ericaceae)
Cedrela odorata (Meliaceae)
Centropogon urubambae (Campanulaceae)
Chaptalia nutans (Asteraceae)
Chloraea reticulata (Orchidaceae)
Clematis haenkeana (Ranunculaceae)
Clethra cuneata (Clethraceae)
Clusia ducu (Clusiaceae)
Clusia trochiformis (Clusiaceae)
Collaea speciosa (Fabaceae)
Columellia oblonga (Columelliaceae)
Corryocactus erectus (Cactaceae)
Cotula australis (Asteraceae)
Cuphea ciliata (Lythraceae)
Cuphea cordata (Lythraceae)
Cyrtochilum aureum (Orchidaceae)
Demosthenesia mandonii (Ericaceae)
Disterigma empetrifolium (Ericaceae)
Duranta armata (Verbenaceae)
Eccremis coarctata (Asphodelaceae)
Elaphoglossum piloselloides (Dryopteridaceae)
Erythrina edulis (Fabaceae)
Erythrina falcata (Fabaceae)
Erythroxylum coca (Erythroxylaceae)
Euphorbia poeppigii (Euphorbiaceae)
Eustephia darwinii (Amaryllidaceae)
Fleischmannia vargasii (Asteraceae)
Freziera lanata (Pentaphylacaceae)
Fuchsia boliviana (Onagraceae)
Fuchsia denticulata (Onagraceae)
Fuchsia sanctae-rosae (Onagraceae)
Fuchsia vargasiana (Onagraceae)
Furcraea andina (Asparagaceae)
Galianthe peruviana (Rubiaceae)
Gaultheria glomerata (Ericaceae)
Gaultheria myrsinoides (Ericaceae)
Gaultheria reticulata (Ericaceae)
Geissanthus callejasii (Primulaceae)
Geum peruvianum (Rosaceae)
Graffenrieda cucullata (Melastomataceae)
Heliconia subulata (Heliconiaceae)
Hierochloë redolens (Poaceae)
Hieronyma oblonga (Phyllanthaceae)
Hypochaeris sessiliflora (Asteraceae)
Ilex boliviana (Aquifoliaceae)
Inga acreana (Fabaceae)
Jaegeria hirta (Asteraceae)
Justicia alpina (Acanthaceae)
Ludwigia peruviana (Onagraceae)
Lupinus paniculatus (Fabaceae)
Lycaste macrophylla (Orchidaceae)
Macroditassa violascens (Apocynaceae)
Manettia peruviana (Rubiaceae)
Meriania vargasii (Melastomataceae)
Mimosa revoluta (Fabaceae)
Monnina pachycoma (Polygalaceae)
Muehlenbeckia tamnifolia (Polygonaceae)
Munnozia hastifolia (Asteraceae)
Mutisia acuminata (Asteraceae)
Myriocarpa stipitata (Urticaceae)
Myrsine coriacea (Primulaceae)
Myrsine latifolia (Primulaceae)
Nectandra herrerae (Lauraceae)
Nectandra reticulata (Lauraceae)
Nicandra physalodes (Solanaceae)
Nicotiana tomentosa (Solanaceae)
Niphidium anocarpos (Polypodiaceae)
Niphidium crassifolium (Polypodiaceae)
Oenothera rosea (Onagraceae)
Oreocallis grandiflora (Proteaceae)
Otholobium pubescens (Fabaceae)
Ourisia chamaedrifolia (Plantaginaceae)
Oxalis medicaginea (Oxalidaceae)
Paederia brasiliensis (Rubiaceae)
Palicourea amethystina (Rubiaceae)
Palicourea attenuata (Rubiaceae)
Palicourea lineata (Rubiaceae)
Palicourea microcarpa (Rubiaceae)
Palicourea subtomentosa (Rubiaceae)
Paradrymonia longifolia (Gesneriaceae)
Paspalum candidum (Poaceae)
Paspalum penicillatum (Poaceae)
Passiflora gracilens (Passifloraceae)
Passiflora menispermifolia (Passifloraceae)
Passiflora mixta (Passifloraceae)
Passiflora pascoensis (Passifloraceae)
Passiflora trifoliata (Passifloraceae)
Passiflora quadriflora (Passifloraceae)
Pavonia paniculata (Malvaceae)
Pentacalia nunezii (Asteraceae)
Peperomia heterophylla (Piperaceae)
Peperomia tetraphylla (Piperaceae)
Pilea delicatula (Urticaceae)
Pilea nutans (Urticaceae)
Pilea pulegifolia (Urticaceae)
Pilea rusbyi (Urticaceae)
Pilea sublobata (Urticaceae)
Piper elongatum (Piperaceae)
Piper crassinervium (Piperaceae)
Phenax laevigatus (Urticaceae)
Podandrogyne brachycarpa (Cleomaceae)
Polygonum hydropiperoides (Polygonaceae)
Polylepis pauta (Rosaceae)
Polylepis pepei (Rosaceae)
Polylepis sericea (Rosaceae)
Polylepis subsericans (Rosaceae)
Polypodium plumula (Polypodiaceae)
Prosthechea fusca (Orchidaceae)
Prunus capuli (Rosaceae)
Prunus integrifolia (Rosaceae)
Puya densiflora (Bromeliaceae)
Puya ferruginea (Bromeliaceae)
Puya herrerae (Bromeliaceae)
Racinaea penduliflora (Bromeliaceae)
Radiovittaria ruiziana (Pteridaceae)
Rubus bogotensis (Rosaceae)
Sambucus peruviana (Viburnaceae)
Sauvetrea machupicchuensis (Orchidaceae)
Schinchus molle (Anacardiaceae)
Scleria bracteata (Cyperaceae)
Senecio rudbeckiifolius (Asteraceae)
Serpocaulon fraxinifolium (Polypodiaceae)
Siparuna tomentosa (Siparunaceae)
Siphoneugena dussii (Myrtaceae)
Smilax syringoides (Smilacaceae)
Sobralia dichotoma (Orchidaceae)
Solanum iltisii (Solanaceae)
Solanum macrotonum (Solanaceae)
Stelis tricardium (Orchidaceae)
Stemodia verticillata (Plantaginaceae)
Stenomesson pearcei (Amaryllidaceae)
Stipa ichu (Poaceae)
Styrax argenteus (Styracaceae)
Tagetes terniflora (Asteraceae)
Tecoma sambucifolia (Bignoniaceae)
Telipogon farfanii (Orchidaceae)
Telipogon machupicchuensis (Orchidaceae)
Ternstroemia jelskii (Pentaphylacaceae)
Thibaudia crenulata (Ericaceae)
Thibaudia floribunda (Ericaceae)
Thibaudia mellifera (Ericaceae)
Thibaudia regularis (Ericaceae)
Tillandsia fendleri (Bromeliaceae)
Tillandsia paleacea (Bromeliaceae)
Tristerix peytonii (Loranthaceae)
Triumfetta bogotensis (Malvaceae)
Vaccinium floribundum (Ericaceae)
Verbesina cabrerae (Asteraceae)
Viburnum hallii (Viburnaceae)
Weinmannia auriculata (Cunoniaceae)
Zygophlebia mathewsii (Polypodiaceae)
Fotografováno od 5. do 8. 9. 2008.