Cirsium canum × Cirsium oleraceum
Syn.: Carduus tataricus L., Cnicus tartaricus Willd., nom. illeg.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Roste prakticky všude tam, kde se potkávají rodičovské druhy, tedy pcháč šedý (Cirsium canum) a pcháč zelinný (Cirsium oleraceum). V ČR i na Slovensku patří k běžnějším druhům kříženců pcháčů; limitující je především přítomnost pcháče šedého, jehož výskyt je vázán především na termofytikum a nižší polohy mezofytika.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou mezofilní až podmáčené louky, roste i v příkopech podél cest a na říčních navigacích.
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky přes 1 m; lodyha bývá v horní polovině téměř bezlistá. Listy jsou střídavé, dolní jsou křídlatě řapíkaté, vyšší ouškatě přisedlé nebo krátce sbíhavé, jejich čepel je oddáleně peřenolaločná až peřenodílná, nejvyšší listy mohou mít čepel celistvou, na okraji hrubě zubatou až vykrajovanou, postranní úkrojky jsou šikmo postavené. Úbory jsou jednotlivé nebo po 2–3 shloučené, krátce stopkaté, podepřené několika celokrajnými nebo zubatými listeny; zákrov je 1,9–2,1 cm dlouhý, zákrovní listeny jsou zelené nebo na vrcholu nafialovělé; květy jsou bělavé nebo velmi světle růžové.
Záměny: Rostliny jsou intermediárního vzhledu mezi rodiči; od pcháče šedého se odlišují světlou barvou květů a přítomností zveličených listenů pod květenstvím, od p. zelinného se odlišují listeny méně kompaktními, květy často nafialovělými a šikmo dopředu směřujícími listovými úkrojky.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 12. 8. 2016 (Česko, Prosiměřice) a 22. 8. 2016 (Kravaře v Čechách).