Český kras, Koda – národní přírodní rezervace

Na pravém břehu řeky Berounky, přibližně mezi Srbskem, Berounem a Zlatým koněm, se rozprostírá rozsáhlé polesí, zvané kodské. Území patří již dlouho ke známým a nejlépe prozkoumaným přírodovědným oblastem v Čechách – s trochou nadsázky můžeme říci, že každý kámen zde byl alespoň dvakrát otočen a každé stéblo trávy nejméně třikrát přepočítáno. Zdejší krasové území je dosti členité, proto nikoho nepřekvapí, že je odtud udáváno na 600 druhů rostlin. Je jasné, že zmínit můžeme jen některé.

Koda

Z hlediska rostlinstva (ale též z hlediska geomorfologického) můžeme území rozdělit do tří celků: hluboce zaříznutá údolí krasových potoků s hojnou tvorbou pěnovců, skalní výchozy s vegetací skalních stepí a šípákovými doubravami a zbylé území porostlé převážně doubravami, ale také vápencovými bučinami.

Koda

Ale po pořádku: Zdejší potoky jsou syceny vydatnými krasovými prameny, takže jsou dobře zavodněny i v nejsušším létě (na rozdíl od vysychavého Bubovického potoka). Proto jsou v obou roklích, Kodské i Císařské, výborně vyvinuty pěnovcové hrázky s cennými společenstvy vápnomilných mechorostů.

Koda

Ostatní vegetace je spíše běžná, zmiňme jen oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) na suťových svazích a invazivní netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), jež proniká hluboko do Císařské rokle. Obzvláštní zážitek představuje zimní návštěva, kdy se za holomrazů celé údolí promění v ledové království. Ačkoliv je do obou údolí v podstatě vstup zakázán (vyplývá ze statutu rezervace), vede Kodským údolím pohodlná stezka, související se zdejší chatovou osadou. Ta vznikla ještě před vyhlášením rezervace: staré chaty pochopitelně zůstaly, nové se již stavět nemohou.

Koda

Za nejcennější jsou obvykle považovány skalní stěny a hrany s kriticky ohroženým včelníkem rakouským (Dracocephalum austriacum). O skalních stepích a šípákových doubravách jsme obšírně pojednali v článku o Doutnáči. S výjimkou rudohlávku zde všechny uvedené rostliny také nalezneme, zmíníme proto některé další. Z keřů jsou to jalovec obecný (Juniperus communis) a jeřáb krasový (Sorbus eximia), zdejší apomiktický endemit, z bylin pak hvězdnice chlumní (Aster amellus) a zlatovlásek (Galatella linosyris), silenka ušnice (Silene otites), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), locika vytrvalá (Lactuca perennis), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), pelyněk ladní (Artemisia campestris) a také hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus).

Koda

Zbylé území, porostlé lesy, má nedokonale vyvinuty povrchové krasové jevy, jako jsou závrty, strže, skalní výchozy, prudké svahy, jev ostatně typický pro celý Český kras. Příslušnost ke krasovému území neomylně dokládají občasné otvory v zemi a jeskyně, z nichž jsou nejznámější Kodská a Martina. Za nejzajímavější z lesních porostů se považují vápencové bučiny na východních a severovýchodních svazích, místy takřka bez příměsi.

Koda

Podle literárních údajů zde buk dosahuje nejnižší přirozené hranice v Čechách. Druhové složení ostatních lesů se podobá těm na Doutnáči, nevyjímaje lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a místy dosti hojnou okrotici bílou (Cephalanthera damasonium). Z dalších bylin jmenujme marulku klinopád (Clinopodium vulgare), žindavu evropskou (Sanicula europaea), mařinku vonnou (Galium odoratum), jarmanku větší (Astrantia major), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), vratič chocholičnatý (Tanacetum corymbosum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). V nízkých porostech vícekmenných pokroucených dubů a habrů (pozůstatek výmladkového hospodaření) je místy vysloveně hojný prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum). Zdejší lesy jsou též vyhlášenou mykologickou lokalitou, např. bedel nebo vzácných hřibů, které zde však můžeme pouze obdivovat, nikoli sbírat.

Koda