Česká jména: borovice rozložená (Klika 1953)
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Pochází z Mexika, kde zasahuje na sever do státu Tamaulipas, na jihovýchod do státu Veracruz. Na začátku 20. století byla vysazena v jižní Africe a dnes je v tropických územích na východě kontinentu (na sever po Keňu, včetně Madagaskaru) nejčastěji pěstovanou borovicí; dnes má místy invazivní charakter. Výsadby jsou známy i z některých částí Asie, z Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Ameriky, také z Havajských ostrovů.
Ekologie: Ve své domovině roste ve světlých lesích v nadmořské výšce 1000–3000 m. Vůči prostředí je celkem nenáročná, nejlépe roste v propustných, neutrálních nebo mírně kyselých půdách. Průměrná roční teplota je zde 9–23 °C a úhrn srážek dosahuje (700–)1000–2200 mm; krátkodobě snáší i pokles teploty pod bod mrazu.
Popis: Jednodomý stálezelený strom, dorůstá výšky až 30(–50) m; kmen je rovný, dosahuje 1,2–1,5 m v průměru; koruna je kuželovitá, větve jsou vodorovné, konci směřují často vzhůru; borka je šedá až tmavohnědá, dole se rozpadá na nepravidelné podlouhlé šupiny, výše je papírovitá, červenohnědá. Jehlice tvoří svazečky po (2–)3–4(–5), jsou měkké, 12–30 cm dlouhé a 0,7–0,9 mm široké, nicí, svěže zelené až žlutozelené, vytrvávají 2–3 roky. Samčí šištice jsou postranní, 1,5–2 cm dlouhé, žlutohnědé. Samičí šištice vyrůstají na krátkých stopkách ve skupinách po 2–6, jsou vejcovité až kuželovité, 4–12 cm dlouhé a 2,5–4 cm široké, často zakřivené, na bázi šikmé, světle šedé až hnědé, nesou 100–150 semenných šupin, apofýzy jsou zploštělé, s příčným kýlem, nesou kratičký hrot. Semena jsou křídlatá, 3–5 mm dlouhá, křídlo je blanité, 1–2 cm dlouhé.
Využití: V řadě zemí významný producent dřeva; nevýhodou je ovšem agresivní šíření.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 16. 10. 2016 (Madagaskar, provincie Fianarantsoa, Massif d’Andringitra).