Syn.: Pinus cembra var. pumila Pall.
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Quinquefoliae Duhamel, podsekce Cembrae Loudon
Rozšíření: Pinus pumila zaujímá rozsáhlý areál ve východní Asii, v nejdelším směru přes 4000 km, který je nejrozsáhlejší ze všech keřovitých borovic na světě. Převážná část leží na území ruské východní Sibiře od okolí západního cípu Bajkalského jezera po pobřeží Beringova moře (téměř po 180° zeměpisné délky). Na jih zasahuje cípem areálu do severního Mongolska, východní Číny, severovýchodní části Korejského poloostrova a Japonska, kde roste od středního Honšú na sever. Nejjižnější okraj areálu leží na 35° 20′ severní šířky na Honšú a nejsevernější přesahuje 70° sev. š. v okolí řeky Lena, a tak sdílí spolu s Pinus sylvestris v severním Norsku severní limit světového rozšíření borovic a je spolu s P. cembra subsp. sibirica jednou ze tří borovic na světě zasahujících za polární kruh.
Ekologie: Druh se v jižnějších částech areálu vyskytuje v horách, kde dosahuje své horní výškové hranice výskytu okolo 3100 m n. m. na středním Honšú. V severnějších oblastech klesá až po úroveň moře, ale všeobecně roste v řídké tajze, s oblibou ve vyšších polohách. Směrem k severnímu limitu svého rozšíření sestupuje do nížin severské tundry. Vytváří ostrůvkovité klečové skupiny mezi vyšší stromovou vegetací až rozsáhlé druhově čisté porosty nad horní hranicí lesa. V Japonsku na Honšú se ve středních polohách místy mísí s Betula sp., Larix kaempferi, Abies mariesii, Picea jezoensis var. hondoensis a Pinus parviflora subsp. pentaphylla, se kterou místy vytváří hybridní roje pod jménem P. ×hakkodensis Makino. V Amurské oblasti a Primorském kraji roste spolu s Abies nephrolepis, Picea jezoensis a i dále na Sibiři s Betula ermanii a Populus suaveolens. V převážné části svého kontinentálního areálu se vyskytuje společně s Betula middendorffii, B. pendula, Populus tremula a Larix gmelinii, v západní části pak s Betula pubescens, Pinus sylvestris, P. cembra subsp. sibirica, Picea obovata a Abies sibirica. Borovice zakrslá roste na chudých kyselých podkladech, ale i na živinami bohatých sopečných substrátech, např. na ostrově Hokkaido nebo na Kamčatce.
Popis: Poléhavý nebo vystoupavý keř do výšky okolo 2 m, v habitu nápadně připomínající kleč (Pinus mugo s. str.). Výhony hnědé, hustě pýřité. Jehlice po 5 ve svazku, (3–)4–6(–10) cm dlouhé a 0,7–1,0 mm široké, svrchu tmavě zelené, na vnitřních stranách nápadně bělavé ojíněním (celkově často působící stříbrným dojmem), s řadami průduchů pouze na vnitřních stranách, na hranách oddáleně nepravidelně pilovité až celokrajné; pochvy jehlic opadavé. Samičí šištice purpurově fialové. Šišky na krátké stopce, jednotlivě nebo častěji v přeslenu i po více než čtyřech, vejcovité až elipticky válcovité, 3–6 cm dlouhé a 2–3 cm široké, dozrávající na podzim druhého roku a brzo opadávající, se semennými šupinami křehkými, hygroskopicky neaktivními, proto šišky při vysychání neotevíravé, vyschlé nanejvýš s oddálenými (rozeschlými) šupinami. Apofýzy zaokrouhleně kosočtverečné, okolo 2 cm široké, s předními hranami obvykle zdvihnutými až zpět zahnutými, pupek na často zpět zahnutém konci šupiny, terminální, ± trojúhelníkovitý, většinou zašpičatělý. Semena zcela bezkřídlá, 6–10 mm dlouhá, hruškovitá nebo obvejcovitá. Jejich šíření je přizpůsobeno na roznášení hlodavci a semenožravým ptactvem, podobně jako u ostatních druhů ze skupiny borovice limby. Tato specifická forma diseminace je dnes považována za evolučně pokročilou adaptaci (dříve byly „limby“ se svými neotvíravými šiškami naopak považovány za vývojově nejstarší skupinu borovic).
Ohrožení a ochrana: Druh s rozsáhlým areálem a početnými populacemi, který není ohrožen v žádné oblasti svého rozšíření.
Využití: Pinus pumila je atraktivní okrasnou keřovitou borovicí, zejména ve vybraných klonech pěstovaných jako kultivary, které vynikají nápadněji stříbrnými jehlicemi nebo tvarově zajímavým nižším habitem. Druh však není vhodný pro sušší stanoviště nebo teplejší oblasti. Je vhodná zejména do větších skalkových úprav. U nás je pěstována jen zřídka. Semena jsou jedlá a chutná, ale nejmenší z borovic z příbuzenstva limby.
Poznámka: Pinus pumila spadá svými neotvíravými šiškami a bezkřídlými semeny zřetelně do podsekce Cembrae a staršími autory byla dokonce považována jen za varietu P. cembra. Přesto je mezi ostatními druhy z příbuzenstva limby, tj. druhy uvedené podsekce, morfologicky nejodlišnější. Její schopnost hybridizace byla donedávna známá jen s P. parviflora z podsekce Strobus a některé molekulární fylogenetické studie zpochybňují příbuznost P. pumila se zástupci podsekce Cembrae. Jiné molekulární studie však řadí tento druh do blízkosti alespoň některých zástupců této podsekce. Sporná otázka příbuznosti borovice zakrslé s limbou však byla potvrzena teprve v posledních letech (publikováno 2008) objevem hybridních populací mezi oběma druhy (s účastí P. cembra subsp. sibirica) okolo severní části jezera Bajkal a na východ u pramenů Horní Angary.
Fotografováno v srpnu 1997 (Japonsko, NP Taisetsuzan, střední Hokkaidó) a v září 1997 (Honšú, prefektura Nagano, pohoří Hida).