Syn.: Pinus excelsa Wall. ex D. Don, Pinus griffithii McClell., Pinus nepalensis Chambray
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Asie, pohoří Karákóram, Hindúkuš a Himálaj. Areál vede z Afghánistánu přes Pákistán, severní Indii, Tibet, Nepál, po Bhútán a Barmu. Druh byl objeven a popsán v roce 1823, pěstuje se od roku 1827, na území ČR poprvé introdukován v roce 1842 do Chudenic.
Ekologie: Slunná až poloslunná dřevina, nejvíce ji vyhovují lehké, dobře propustné kyselé až neutrální půdy a vyšší vzdušní vlhkost.
Roste v podhůří, na svazích a v údolích již zmíněných velehor, ve vertikálním rozmezí 1800–3900 m n. m. Druhotně zasahuje až do výšek kolem 4300 m n. m. Nejvíce je rozšířená v sušších oblastech vnitřních údolí, kde je reliéfem hor snížený účinek jižního monzunu, v pásu temperátních jehličnatých lesů s Abies pindrow, Picea smithiana, Juniperus indica, Cedrus deodara, v subalpínském pásmu lesů také s Abies spectabilis, Tsuga dumosa, Cupressus torulosa, Betula utilis, Rhododendron spp. V oblastech s větším množstvím monzunových srážek je součástí smíšených lesů s Abies pindrow, Taxus wallichiana, Quercus dilatata, Quercus spp., Acer caesium, Populus ciliata, Aesculus indica, Berberis spp., Lonicera spp., Viburnum spp. atd. Místy tvoří také čisté nesmíšené porosty. V nižších polohách na jihu zasahuje do oblasti subtropických borových lesů s Pinus roxburghii.
Popis: Strom dorůstající 30–50(–70) m do výšky a kolem 1–1,5 m v průměru kmene. Koruna široce kuželovitá, větve v přeslenech vodorovně odstálé, mírně nahoru zdvižené. Borka u mladých jedinců šedá, hladká, později tmavší, destičkovitě rozbrázděná. Letorosty modrozelené, ojíněné, lysé, starší větvičky žlutohnědé. Pupeny podlouhle vejčité, 6–12 mm dlouhé, s tence blanitými hnědými šupinami, často s bílou pryskyřicí. Jehlice po 5 ve svazečku, 10–20 cm dlouhé, šedavě nebo modravě zelené, jemné, tupě zašpičatělé, na okrajích jemně pilovité, většinou převislé. Pochvy jehlic asi 15–20 mm dlouhé, brzy opadávající. Samčí šištice narůžovělé. Šišky nápadné, válcovité, prohnuté, 15–30 cm dlouhé a 3,5–5 cm široké (zavřené), zprvu světle purpurové, později světle hnědé, s hojnými kapkami pryskyřice. Vyrůstají na konci větví jednotlivě nebo po 2–6. Semenné šupiny kožovitě dřevnaté, vypouklé, klínovité, 3–5 cm dlouhé, asi 1 cm široké. Štítky široce kosočtverečné, na předním okraji zaokrouhlené, nepatrně ztloustlé a vyklenuté, jemně rýhované, světle hnědé, na konci s tmavě hnědým pupkem. Semena hnědá, vejčitá, o rozměrech 8–9 × 5–6 mm, s ostrým okrajem a s 10–20 mm dlouhým, šikmo uťatým křídlem. Opylení probíhá během dubna až června, šišky dozrávají na podzim dalšího roku. Dožívá se věku 300–400 let.
Využití: Jedna z nejdůležitějších hospodářských dřevin Himálaje. Poskytuje silně pryskyřičnaté, měkké, dobře opracovatelné, trvanlivé dřevo se světle hnědým jádrem. Slouží ke stavebním, konstrukčním a truhlářským účelům, k výrobě dřevěného uhlí i jako palivo. Borovice himálajská poskytuje rovněž kvalitní pryskyřici, ze které se získává terpentýn i kalafuna. Z pupenů, jehlic a pryskyřice se získávají cenné látky pro využití v medicíně. Dlouhé jemné jehlice slouží jako vycpávkový materiál.
Je považována za jednu z nejkrásnějších borovic. V parcích vysazována jako velmi působivá soliterní dřevina. V podmínkách ČR poměrně citlivá na klima, hlavně na teplotní výkyvy. Lépe se zde daří jejímu kříženci s vejmutovkou Pinus ×schwerinii.
Poznámka: Druhové jméno nese na počest dánského botanika N. Wallicha. Rozlišují se dva poddruhy: Pinus wallichiana subsp. wallichiana zasahuje po Bhútán, má vždy lysé letorosty a snáší naše podmínky. Pinus wallichiana subsp. bhutanica roste na východ od Bhútánu po Barmu, má zpravidla jemně chlupaté letorosty a delší jehlice, pro pěstování ve střední Evropě nevhodná.
Fotografovali Gabriela Leugnerová, dne 7. 10. 2006 (Česko, Arboretum Nový dvůr u Opavy), Vladimír Janeček, 7.–12. 11. 2006 (Nepál).