Syn.: Astragalus genargenteus subsp. greuteri (Bacch. et Brullo) Arcang., Astragalus massiliensis var. montana Salisb.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Astragalus greuteri
Rozšíření: Endemit Korsiky. Vyskytuje se pouze ve střední části ostrova na hřebeni od masivu Monte Cinto na severu po Montagne de Cagna na jihu.
Ekologie: Stanovištěm jsou horské pastviny a trávníky na kyselém podloží z žuly nebo metamorfitů. Lokality leží v nadmořské výšce (600–)800–2100(–2300) m.
Astragalus greuteri
Popis: Hustý vytrvalý pichlavý polokeřík vysoký 10–30 cm; chlupy na rostlině jsou dvouramenné. Listy jsou lichozpeřené, se 9–11 jařmy, 3,5–6 cm dlouhé, vřeteno listu je vytrvalé, slonovinově zbarvené, zakončené ostnitou špičkou; lístky jsou podlouhlé, 2–6 mm dlouhé a 1,5–2,5 mm široké, přitiskle chlupaté, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo tupě špičaté; palisty jsou čárkovitě kopinaté, 6,5–8,5 mm dlouhé, z poloviny přirostlé k vřeteni listu, na okraji hustě chlupaté. Květenství jsou 3–5květé hrozny na stopkách 1–3 cm dlouhých; listeny jsou 5–6 mm dlouhé, chlupaté; květní stopky jsou kratičké; kalich je válcovitý, dvoupyský, 9–10 mm dlouhý, s bílými a tmavými chlupy, delší dolní zuby jsou 3–4 mm dlouhé; koruna je bílá až nafialovělá, pavéza je 2–2,3 cm dlouhá, na vrcholu uťatá, křídla jsou 1,5–1,6 cm dlouhá, člunek je 1,5–1,6 cm dlouhý. Plody jsou krátce válcovité lusky 1,1–1,2 cm dlouhé a 0,3–0,4 cm široké, řídce bíle chlupaté.
Poznámka: Blízce příbuzné druhy horských pichlavých kozinců jsou Astragalus genargenteus z nejvyšších poloh Sardinie, dále Astragalus gennarii z vápenců na severovýchodě Sardinie a Astragalus sirinicus, který roste na Apeninském poloostrově v Itálii od Umbrie po Kalábrii a v horách na protilehlé straně Albánie a Řecka.
Astragalus greuteri
Astragalus greuteri
Astragalus greuteri
Fotografováno dne 8. 6. 2018 (Francie, Korsika, Lozzi, Sentier du Monte Cinto).