Syn.: Carduus horridus Adam
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Pochází z Kavkazu, je znám i z ruské strany, ze Zakavkazska z Gruzie a Ázerbájdžánu, zasahuje i do severovýchodního Turecka.
Ekologie: Stanovištěm jsou pastviny na mělkých kamenitých půdách. Vystupuje až do nadmořské výšky kolem 3200 m.
Popis: Vytrvalá bylina; lodyha je většinou jednoduchá, 30–60 cm vysoká, řídce pavučinatá. Listy jsou v obrysu podlouhlé, peřenosečné, s 4–12 páry úkrojků; úkrojky jsou v prostřední části listu obvykle dvouklané, trojúhelníkovité, na líci řídce pavučinaté a s osténky 0,3–1,2 mm dlouhými, na rubu pavučinaté až plstnaté, na zubech po stranách i na vrcholu zakončené 2–15 mm dlouhým ostnem; 5–7 nejvyšších listů je stejně dlouhých nebo kratších než úbor. Přímé úbory jsou na konci lodyhy obvykle po 1–3, podepřené 7–12 listy, z nichž vnější jsou 2–3krát delší než zákrov, vnitřní jsou krátké; zákrov je zploštěle kulovitý až široce obvejcovitý, 3–4 cm dlouhý, zákrovní listeny jsou 7–10řadé, hustě pavučinaté, ve střední části zákrovu 1,9–4 cm dlouhé, na vrcholku s přímo odstálým, 9–12 mm dlouhým ostnem; květy jsou oboupohlavné, trubkovité, růžovofialové, 2,5–2,7 cm dlouhé. Nažky jsou 5,5–6 mm dlouhé, s péřitým chmýrem 23–25 mm dlouhým.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2014) řadí tento pcháč k méně dotčeným druhům (LC).
Poznámka: V rámci rodu Cirsium je součástí taxonomicky složité sekce Eriolepis; z Turecka, kde je zřejmě jedno z jejích vývojových center, uvádí tamní flóra 37 druhů a v současnosti jsou odtud popisovány druhy další. K nám zasahují jen dva zástupci této sekce, Cirsium eriophorum a Cirsium vulgare.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 11. 9. 2017 (Gruzie, Kavkaz, Svanetie). Za pomoc při determinaci děkuji Petru Burešovi.