Kunětická hora, místními zvaná Kuňka (307 m n. m.), je nejvyšším bodem Polabské nížiny v okolí Pardubic a přirozeně se stala symbolem tohoto kraje. Přesto stačilo málo a tento symbol mohl zmizet z povrchu zemského, a to prostou přeměnou na stavební kámen. Místní naleziště porcelanitů využívali již lovci mamutů, v 15. století posloužil místní kámen pro stavbu hradu postaveného Pernštejny na jejím vrcholu. Počátek těžby většího rozsahu začal až v druhé polovině 18. století. V roce 1775 byla dokonce stržena západní věž hradu, která představovala nebezpečí pro dělníky pracující v lomu. Za to, že Kunětická hora nebyla rozebrána na kámen, vděčíme Muzejnímu spolku v Pardubicích, který si nejprve pronajal pozemky na Kunětické hoře a v roce 1919 je koupil. Zájmem muzejního spolku byla záchrana hradu, proto v roce 1920 založil Kunětické družstvo, které v témže roce definitivně těžbu kamene zastavilo.
Kromě opravy zříceniny hradu se toto družstvo věnovalo i přeměně okolí tak, aby mohlo sloužit k rekreaci a turistice. Na severních a severozápadních svazích nechalo založit ovocné sady, v kterých bylo vysázeno 3000 stromků a povrch hradeb nechalo osázet alpínkami. Přestože prvotním zájmem byla záchrana hradu, už v této době se objevují hlasy vyzývající k ochraně celé Kunětické hory. Například Emanuel Kalenský snil o tom, že by na svazích Kunětické hory mohla vzniknout malá botanická zahrada i s geologickou expozicí. Zájem nejen botaniků o Kunětickou horu pro její výraznou odlišnost od okolní polabské krajiny je dlouhodobý. První botanické údaje pocházejí od F. M. Opize z let 1815 až 1840. Proto je s podivem, že ochrany se dočkala až 1 .8. 2014, kdy byla vyhlášena přírodní památkou na ploše 26,9 hektarů. Důvodem bylo navržení Kunětické hory mezi evropsky významné lokality pro ochranu brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který zde žije ve starých ovocných stromech.
Původní vegetace se utvářela v závislosti na geologickém podloží. Dnešní Kunětická hora je pozůstatkem podpovrchového výlevu magmatu, v mladších třetihorách proniklo magma trhlinami v podloží prvohorních a druhohorních hornin, ale utuhlo asi 200 m pod tehdejším povrchem země. Na kontaktu s druhohorními usazeninami docházelo k teplotní přeměně a vznikly porcelanity, které můžeme vidět například na severovýchodní vyhlídce u studny. Odvětráním druhohorních usazenin se odhalily třetihorní horniny, které dnes tvoří základ kopce a bývaly středem zájmu těžařů. Těmito horninami je znělec a tefrit, které tvoří jižní polovinu hory. Znělec je na rozdíl od čediče ochuzen o železo a hořčík, půdy vznikající jeho větráním jsou kyselejší. Severní polovinu tvoří vápnité jílovce až prachovce.
Mapa potenciální přirozené vegetace předpokládá, že by celá Kunětická hora byla zalesněna lipovou doubravou (Tilio-Betuletum). Historické kresby hradu ukazují, že nejen svahy, ale i úpatí Kunětické hory bylo odlesněno. Dnešní květena je směsicí původních druhů, ale i druhů zavlečených a úmyslně vysazených. S počtem 826 zaznamenaných druhů patří z nejbohatším lokalitám ve východních Čechách. Z botanického hlediska jsou nejhodnotnější jižní a východní svahy, kde na povrch vystupují vyvřelé horniny, a dále suché trávníky za podiem v západní části hory. Zajímavé jsou i ovsíkové louky na severním svahu a úpatí, které degradují vlivem nevhodného nebo nedostatečného hospodaření. To by se mělo brzo změnit, protože v rámci údržby chráněného území se počítá s vykácením náletu a obnovou pastvy ovcemi na severních svazích Kunětické hory.
Květenu Kunětické hory tvoří několik skupin rostlin. Nejcennější a také nejohroženější jsou xerotermní druhy suchých trávníků a bylinných lemů, dále na skalách rostoucí petrofilní druhy, ke kterým se již přidávají nepůvodní druhy, ať záměrně vysazené, anebo zavlečené neúmyslně v průběhu staletí. Na nezapojených otevřených plochách se vyskytují krátkověké druhy, na svazích a úpatí hory druhy mezofilních až vlhkých luk. Nechybí samozřejmě lesní druhy a především ruderální druhy, jak archeofyty, tak neofyty. Z významných druhů se na Kunětické hoře vyskytuje lipnice cibulkatá (Poa bulbosa) či teplomilný archeofyt tořice polní (Torilis arvensis), která zde roste na své nejvýchodnější české lokalitě. Drobná jednoletka tolice nejmenší (Medicago minima) roste na skalnatých svazích jako na jedné z málo lokalit u nás. Záraza alsaská (Orobanche alsatica), parazitující na žebřici pyrenejské (Libanotis pyrenaica), zde má jedinou lokalitu ve východních Čechách. Z dalších vzácných druhů zde roste skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus).
Nejcennější jsou zbytky teplomilných společenstev, jako širokolisté suché trávníky ze svazu Bromion nebo bylinné lemy ze svazu Trifolion medii. Především na jižních svazích roste řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), pupava obecná (Carlina vulgaris), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), jehlice trnitá (Ononis spinosa), vítod chocholatý (Polygala comosa), mochna jarní (Potentilla verna), krvavec menší (Sanguisorba minor), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium). Zajímavý je i výskyt druhů otevřených nezapojených ploch, kde se objevují tolice nejmenší (Medicago minima) nebo penízek prorostlý (Noccaea perfoliata).
Z nepůvodních druhů zaujmou tařice zední (Alyssum murale), rožec plstnatý (Ceratium tomentosum), huseník kavkazský (Arabis caucasica), šanta hroznovitá (Nepeta racemosa), tlusták pochybný (Phedimus spurius), rozchodník bílý (Sedum album), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). které byly záměrně vysazeny v areálu hradu na koruny zdí a odtud se šíří i na skály pod hradem. Vyskytuje se zde také řada vysázených nepůvodních dřevin, především podél přístupové cesty na hrad a v okolí vodojemu. A tak tu uvidíme skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), čimišník křovitý (Caragana frutex), kalina tušalaj (Viburnum lantana), zimolez tatarský (Lonicera tatarica) či trojpuk drsný (Deutzia scabra). Mezi vysazenými druhy je i řada zajímavých, jako jesenec popínavý (Celastrus scandens) či bezucha Fortunova (Fontanesia fortunei).
Fotografováno ve dnech 24. 5. 2009 a 8. 6. 2010.