Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Rozšíření: Druh s těžištěm areálu ve východní části himálajského masivu, vyskytuje se v jižním a východním Tibetu, severní Barmě, Bhútánu, Sikkimu i Nepálu, na východě zasahuje až do severozápadního Jün-nanu. V areálu jsou rozlišovány tři poddruhy, nominátní subsp. elwesii roste na většině jeho území, na pomezí Tibetu a Jün-nanu se objevuje subsp. major, na východě Tibetu pak subsp. minor.
Ekologie: Roste na subalpínských a alpínských loukách, v nadmořských výškách od 3200 až do 4600 m. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, 1,5–32 cm vysoká, trsnatá. Lodyhy vyrůstající v počtu 1–4 jsou přímé nebo vystoupavé, nevětvené, chlupaté. Řapík je 2–12 cm dlouhý, chlupatý, čepel je v obrysu podlouhle vejčitá až kopinatá, 3,5–9,5(–18) cm dlouhá a 1–2,5 cm široká, peřenodílná až peřenosečná, s 10–20(–30) páry úkrojků, které jsou vejčité, na okraji zubaté; lodyžní listy jsou střídavé, někdy i vstřícné, menší, krátce řapíkaté. Květenství je 5–8(–15) cm dlouhý hrozen, listeny jsou listům podobné; kalich je 1–1,2 cm dlouhý, se 3 nebo 5 nestejnými cípy; koruna je dvoupyská, červená až purpurová, 2,6–3 cm dlouhá, trubka je přímá, 8–10 mm dlouhá, přilba výrazně zahnutá, zobánek zakřivený, dolní pysk zcela obaluje přilbu, dosahuje délky 1,7–2 cm, jeho prostřední lalok je ledvinovitý, na bázi srdčitý, nitky tyčinek jsou chlupaté. Plodem je elipsoidní tobolka, 1,7–2 cm dlouhá.
Fotografováno v červnu 1992 (Čína, severozápadní Jün-nan, severovýchodně od obce Dêqên) a v srpnu 1999 (Čína, jihovýchodní Tibet, Tu-lung Ťiang).