Syn.: Pinus altissima Carrière, nom. inval., Pinus austriaca var. pendula (Carrière) Zederb., Pinus calabrica Gordon, nom. inval., Pinus clusiana var. corsicana (Loudon) Franco, Pinus corsica var. pendula (Carrière) J. Nelson, Pinus corsicana Loudon, nom. inval., Pinus italica Herter, Pinus laricio Poir., nom. illeg., Pinus nigra subsp. calabrica (Loudon) A. E. Murray, Pinus nigra var. calabrica (Loudon) C. K. Schneid., Pinus nigra var. corsicana (Loudon) Hyl., Pinus nigra var. maritima (Aiton) Melville, Pinus nigra var. pendula (Carrière) Voss, Pinus nigra f. pendula (Carrière) Voss, Pinus nigra f. poiretiana Asch. et Graebn., Pinus nigra var. poiretiana (Asch. et Graebn.) C. K. Schneid., Pinus poiretiana (Asch. et Graebn.) Arrigoni, nom. illeg., Pinus sylvestris var. maritima Aiton
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Mediteránní dřevina, původní areál zahrnuje zřejmě pouze Korsiku, vysoké polohy v jižní části italského poloostrova v Kalábrii v horských skupinách Sila a Aspromonte a izolovaně ještě masiv Etny na Sicílii. Podobně jako jiné poddruhy borovic je zřejmě též vysazována, tak např. v Anglii.
Ekologie: Stanovištěm jsou horské lesy na krystalických podkladech. Na Korsice a v jižní Itálii provází žuly a andezity, na Sicíli jsou typickým podkladem mladé čedičové výlevy. Lokality leží v nadmořské výšce 800–2000 m, na více místech tato borovice tvoří horní hranici lesa. Na navštívené lokalitě tvořil porost těchto borovic uzavřený ostrůvek v nadmořské výšce 1650–1900 m, obklopený velmi mladými (bezlesými) sopečnými sedimenty s nelesní vegetací; borovice zde provázela především kručinka Genista aetnensis a dále bobovitá dřevina Anagyris foetida.
Popis: Jednodomý, někdy velmi statný strom 10–20(–50) m vysoký, s kmenem až 1,9 m v průměru; hustá koruna je u starých stromů sloupovitá až deštníkovitá, větve jsou přímo až vodorovně odstálé, starší často křivolaké; borka se odlupuje v nepravidelných plátech, může být skořicově zbarvená, rezavě hnědá až popelavě šedá; letorosty jsou hnědooranžové. Jehlice jsou spíše měkčí, čárkovité, uspořádané po 2, 8–16 cm dlouhé a 1,2–1,7 mm široké, leskle zelené, na vrcholu až pichlavé, v mládí spirálně stočené, hypodermis tvoří 1–2 řady tenkostěnných buňky. Samčí šištice jsou postranní, 1–1,5 cm dlouhé, žlutavé. Samičí šištice jsou vejcovité, 6–8 cm dlouhé, s malým vyniklým pupkem, barevně se mění od světle zelené přes světle žlutohnědou až k tmavě šedohnědé, na starších šiškách je pupek zřetelně tmavší. Semena jsou křídlatá, 5–6 mm dlouhá, křídlo je průsvitné, 1,5–2,2 cm dlouhé.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN hodnotí tento taxon jako LC (least concerned).
Poznámka: Taxonomická problematika černých borovic není dosud mezi badateli jednoznačně přijímána. V poslední době se ale prosazuje názor, že korsické, jihoitalské a sicilské borovice lze shrnout do jednoho poddruhu, ačkoli mezi oddělenými populacemi existují drobné rozdíly; někteří badatelé je odlišují. Co je však nápadné, na rozdíl od populací Pinus nigra ve východněji položených územích (od Rakouska a Balkánu po Krym, Kavkaz a Turecko, které odpovídaji subsp. nigra, subsp. pallasiana a subsp. fenzleyi), jsou porosty subsp. laricio vázány na nevápencové substráty.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 26. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, svahy Etny nad městečkem Nicolosi).