Laurentius Scholtz (Laurentius Scholtzius, Vavřinec Scholz, Lorenz Scholz von Rosenau) se narodil dne 20. září 1552 ve Vratislavi, zemřel 22. dubna 1599 tamtéž. Věhlasný i vážený, leč u nás naprosto zapomenutý slezský lékař a majitel obdivuhodné vratislavské zahrady.
Narodil se v rodině vratislavského lékárníka, po absolvování gymnázia ve Vratislavi studoval v letech 1572–78 medicínu na univerzitách ve Wittenberku, Padově a Boloni. V roce 1579 podnikl se svými kolegy společnou cestu po Itálii a Francii. Doktorát následně získal ve francouzské Valence a v roce 1580 se vrátil zpět do Slezska. Záhy se oženil, lékařskou praxi si odbyl v Świebodzině (Schwiebus) a Kożuchově (Freystadt), od roku 1585 už působil ve Vratislavi. Jako lékař se vyznamenal při vratislavské epidemii moru v roce 1581, za jeho zásluhy při potlačení nákazy mu byl v roce 1596 udělen šlechtický titul. Scholtz se proslavil rovněž překlady starověkých lékařských děl. V roce 1589 vyšel jeho spis Aphorismorum medicinalium cum theoreticorum tum practicorum sectiones VIII, což bylo jakési kompendium dobové lékařské vědy.
Zajímal se však také o exotické rostliny, především pak o nově dovezené druhy z Ameriky a Asie – fascinace nově objevenými světy byla pro 16. století dosti příznačná. Exoty vysazoval ve své privátní vratislavské zahradě, jejíž rozloha čítala 3 hektary. Rozhodně to nebyla zahrada běžná, její podoba současníky ohromovala. Údajně byla členěna do čtyř částí, náležel k ní skleník (viridarium), ale i solarium, což byla terasa, na kterou se umísťovaly exotické rostliny v létě, dále nechyběla voliéra, fontána, řada uměleckých děl i grotta, ba dokonce tu spočívaly i tři egyptské mumie – grandiózní to dobová panacea. Zahrada byla místem setkávání vratislavské intelektuální elity, konaly se tu také antikou inspirované květinové slavnosti Floralia Wratislaviensia. V současnosti již tato výjimečná zahrada bohužel neexistuje – ležela poblíž centra Vratislavi, mezi dnešními ulicemi Wierzbowa a Piotra Skargi, zhruba 800 metrů od vratislavské radnice.
Scholtz nechal rostliny zobrazovat malíři Georgu Freybergerovi a v letech 1587 a 1594 vydal i katalogy rostlin z této zahrady – Hortus Vratislaviae situs et rarioribus plantis consitus, carmine celebratus, cum catalogo botanico (1587) a Catalogus arborum, fruticum et plantarum, tam indigenarum quam exoticarum, horti medici Laurentii Scholzii medici Vratisl. (1594). Tyto katalogy jsou skvělými doklady o možné podobě sortimentu rostlin pěstovaných v soukromých měšťanských zahradách na konci 16. století, pro nás by mělo být obzvláště cenné, že zahrada ležela přímo na území Koruny české.
Ze soupisu zde pěstovaných rostlin je jistě velmi zajímavý například údaj o druhu Arbor vitae, velmi pravděpodobně se bude jednat o zerav západní (Thuja occidentalis), který z Čech máme doložen údajně až v 19. století. Jeho výsadba ve Vratislavi na konci 16. století je možná, poprvé byl tento zerav přivezen do francouzského Fontainebleau už v roce 1536. Ukazuje se, že Scholtz jako jeden z prvních Středoevropanů pěstoval i z Ameriky nově přivezený tabák (Tabacum – záměrně zachovávám původní podobu jmen rostlin), v jeho zahradě rostly také americké lilky, snad tu byl i mexický durman obecný fialový (Tatula), určitě tu najdeme čerstvě ze Španěl přivezené brambory (Papas hispanorum), byla tady také rajčata (Poma amoris). Našli bychom tady marhaník (Granata malus), vavřín (Laurus), červenokvětý oleandr (Nerium rubro flore), bylo tu agáve (Aloe folio mucronato) i aloe (Aloe marinum), snad tu rostl i tomel či něco jemu podobného (Gvajacana foemina) aj.
Z cibulovin tu byly četné tulipány, lilie, ladoňky, mečíky, modřence, snědky, ocúny, narcisy, také brambořík, kandík i řebčíky (Thusai i Fritillaria variegata purpurea). Je zmíněna i Scilla, snad tu rostl i bělokvětý hyacint (Hyacinthus orientalis albo flore). Keře zastupoval třeba dřišťál (Berberis), lýkovec (Mezereon), šeřík (Lilac turcarum), ptačí zob (Ligustrum), zimolez (Periclymenon perfoliatum), klokoč (Staphylodendron), žlutokvěté růže (Rosae luteae) aj.
V zahradě byly samozřejmě pěstovány i rostliny léčivé (vždyť to byla přece zahrada lékařova) a koření, kromě druhů cizokrajných (např. Capparis fabago, Digitalis flore purpureo, Helleborus albus, Helleborus niger, Hyssopus, Moluca, Ocymum majus, Ricinus, Ruta, Sabdariffa aj.), bychom tady objevili i druhy domácí, pro Slezsko v té době typické, např. Rhodia radix, Imperatoria, či dokonce Napellus.
O rostlinách z jeho zahrady podal zprávu i významný slezský přírodovědec Kaspar Schwenckfeldt (1563–1609). Ten totiž v roce 1600 vydal spis Stirpium et fossilium Silesiae catalogus, který přinášel informace nejen o rostlinách ve Slezsku původních, ale i v zahradách pěstovaných. Scholtzova zahrada je zde jmenována několikrát, soupis rostlin však rozhodně není úplný. Podle Schwenckfeldta bychom v ní našli jen Acanthus sativa, Acetosa sabaudica, Aloe vulgaris, Anagyris minus, Arbor vitae, Arundo indica florida (Canna indica), Clematis seu vitis sylvestris, Consolida ex albopurpurescens plena, Cucurbita coronata, Ficus indica, Glycyrrhiza echinata, Hemerocallis miniata, Hyacinthus botryoides albo flore, Iris biflora, Lilium miniatum, Nasturtium indicum, Trifolium vesicarium. V reálu však v zahradě rostlo přes 300 taxonů rostlin, jen v této době velmi módních tulipánů bylo na 14 různých typů, kosatců 9, tykví až 12.
Historie pěstování rostlin ve Slezsku není zase tak neznámá, katalogy Scholtzovy a práce Schwenckfeldtova ztraceny nikdy nebyly. Proto pojednání o tomto fenoménu najdeme už ve starší literatuře, dílo obou dávných autorů studoval třeba Theodor Schube v knize Schlesiens Kulturpflanzen im Zeitalter der Renaissance (1896). A jinou, dokonce ještě starší vratislavskou zahradu uvádí už Konrad Gesner ve spisu Horti Germaniae z roku 1561. Smutné však je, že v Česku se o tomto slezském zahradním jevu v současnosti ví jen pramálo. Je samozřejmě škoda, že z dávné vratislavské zahrady nezbyly ani trosky, ale pro historii botaniky je dostatečně pozoruhodné už jen pouhé svědectví o těchto dávných introdukcích, lze z nich odvozovat vazby mezi tehdejšími lékaři a zahradníky. Uvědomme si, že se v tomto případě nejedná o poněkud častěji studované kontakty mezi panovnickými dvory či šlechtickými rody, zde stojíme u pramenů pojednávajících o měšťanské kultuře – a takových není mnoho.
