Syn.: Senecio frondosus Tausch, Senecio jacquinianus Rchb., Senecio fuchsii subsp. jacquinianus (Rchb.) Rouy, Senecio nemorensis subsp. jacquinianus (Rchb.) Čelak.
Česká jména: starček německý (Kubát 2002)
Slovenská jména: starček nemecký (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Roste ve střední a východní Evropě od Německa a severní Itálie až po Ural, na jihovýchod zasahuje na Balkáně až do Řecka, vyskytuje se také v asijské části Turecka. V Česku je dosti hojný zejména ve středních polohách, zejména v územích s hluboce zaříznutými říčními údolími; téměř chybí v teplých nížinách a pahorkatinách a ve vyšších horách (s výjimkou Šumavy, kde je místy dosti hojný). Na Slovensku roste roztroušeně, především v nižších karpatských pohořích.
Ekologie: Provází prosvětlené listnaté, řidčeji i jehličnaté lesy, roste i na pasekách, podél cest i vodních toků, ale i na okrajích rašelinišť. Ve střední Evropě vystupuje až do nadmořské výšky 1200 m. Rozkvétá na konci července a v srpnu.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 40–100(–140) cm, lodyhy jsou přímé, obvykle v dolní části odstále chlupaté. Nejnižší listy bývají za květu odumřelé, střední jsou přisedlé, široce vejčité až kopinaté, 10–20 cm dlouhé a 2–4 cm široké, lysé nebo řídce chlupaté, na bázi zaokrouhlené až objímavé, na okraji drobně zubaté, na vrcholu špičaté, nejvyšší listy drobnější, na bázi až klínovitě zúžené. Úbory tvoří bohatou chocholičnatou latu; zákrov je válcovitý, 5–6 mm dlouhý, tvořený 8–12(–13) listeny, zákroveček tvoří 2–4 úzce obkopinaté až čárkovité listeny 5–9 mm dlouhé, zejména na konci s bílými, často zkadeřenými nežláznatými chlupy; okrajových jazykovitých květů je 5–8, jsou samičí, jejich ligula je 1,1–1,9 cm dlouhá, žlutá, oboupohlavných trubkovitých bývá 11–19, jsou 6–9 mm dlouhé. Plodem jsou lysé, 3–4 mm dlouhé nažky, chmýr je bílý, 3–4krát delší než nažka.
Poznámka: Trojici podobných starčků z okruhu Senecio nemorensis tvoří ve střední Evropě kromě tohoto druhu ještě Senecio hercynicus a Senecio ovatus; na severovýchodním Slovensku a dále v Karpatech se namísto S. ovatus vyskytuje Senecio ucranicus. Ačkoli se jednotlivé druhy vyznačují poněkud odlišnými ekologickými nároky a areály, nezřídka se setkávají na společných lokalitách. Vzhledem k nepevné genetické bariéře se pak spolu celkem ochotně kříží: nezřídka jsou kříženci fertilní, zpětně hybridizují s rodiči a na lokalitách mohou vytvářet hybridní roje, v nichž není snadné vytipovat „čisté“ druhy. Senecio germanicus lze rozeznat podle přisedlých (nikoli řapíkatých) středních lodyžních listů, obvykle na bázi chlupatých lodyh a nápadně chlupatých listenů zákrovečku; chlupy jsou – na rozdíl od žláznatě chlupatého S. hercynicus – nežláznaté. Od S. hercynicus se rovněž liší fenologicky, kvete přibližně o 4–6 týdnů později, současně s druhem S. ovatus, který však má lysou lodyhu, střední lodyžní listy krátce řapíkaté, s klínovitě zúženou bází čepele, a listeny zákrovečku jen drobně řídce žláznatými.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 6. 8. 2018 (Česko, Šumava, okolí zaniklé osady Paště).