Philipp Franz von Siebold (Philipp Franz Balthasar von Siebold) se narodil dne 17. února 1796 ve Würzburgu a zemřel 18. října 1866 v Mnichově. Byl to bavorský lékař, botanik, sběratel, přírodovědec, iniciátor přírodovědného průzkumu Japonska v období pozdního šógunátu.
Pocházel z lékařské rodiny, otec ale nedlouho po jeho narození zemřel a rodina se přestěhovala k matčinu bratru faráři, který se ujal jeho vzdělání; v roce 1801 byla jeho rodina povýšena do šlechtického stavu. Philipp Franz absolvoval latinskou školu, univerzitu ve Würzburgu ukončil v roce 1820 jako lékař, chirurg a porodník, získal zde ale i široké znalosti přírodních věd, etnologie a geografie.
Lékařskou praxi vykonával jen krátce a v roce 1822 přijal nabídku nizozemské armády pracovat jako štábní lékař ve východní Indii. Po krátkém pobytu na Jávě (Batavia/Jakarta) se stal lékařem faktorie Dejima, umístěné na umělém ostrůvku poblíž Nagasaki, byl tak následovníkem známých přírodovědců E. Kämpfera a C. P. Thunberga. Bylo to v období, kdy se Japonsko začalo otevírat západnímu vlivu a vzdělaní Evropané byli vyhledáváni jako rádci a odborníci. Ošetřoval pacienty z vyšších kruhů a začal se všestranně o Japonsko zajímat. Vzdělával místní lékaře a mohl s povolením vlády pracovat na pevnině; dary se staly základem jeho etnografických a přírodovědných sbírek. Od roku 1826 se spolu s několika Holanďany účastnil cest do města Edo (Tokio), které mu umožnily více Japonsko poznat a navázat kontakty s místními vládci. Žil s Japonkou Kusumoto Taki, která však po jeho odjezdu musela i s dcerou zůstat v Japonsku.
V roce 1828 se Siebold pokoušel odeslat svoje rozsáhlé sbírky, získané s pomocí řady japonských kolegů, do Evropy. Jejich součástí byly ale i malované obrazy a podrobné mapy, což odporovalo japonským zákonům. Byly objeveny poté, co tajfun odplouvající loď poškodil, ta se stala neovladatelnou, zakotvila a při opravě byl náklad dočasně přemístěn na pevninu. Siebold byl obviněn z vyzvědačství pro Rusko, jeho japonští přátelé se ocitli před soudem a jeden z nich dokonce ve vazbě zemřel. Siebold se je snažil ochránit, vzal vinu na sebe a požádal o naturalizaci; ta mu byla ale odmítnuta, byl doživotně z Japonska vyhoštěn a v roce 1830 musel zemi opustit. Přitom mu ale byla velká část sbírek vrácena, obsahovala tisíce preparátů různých živočichů, tisíce herbářových položek a stovky živých rostlin.
Po návratu dostal od nizozemské vlády neomezenou dovolenou pro uspořádání svých sbírek, s pomocí dalších vědců sestavil díla Fauna Japonica, Flora Japonica a popis Japonska v devíti dílech – botanické pojednání spoluvytvořil Joseph Gerhard Zuccarini.
V roce 1839 založil v Leydenu aklimatizační zahradu, kde se poprvé začaly pěstovat např. některé hortenzie, hosty nebo křídlatky, už roky předtím odesláním osiva čaje na Jávu umožnil rozšíření pěstování čaje v Holandské Východní Indii.
V roce 1845 se oženil a měl tři syny a dvě dcery. Nizozemské, ruské a pruské vládě pomáhal svými znalostmi v navazování kontaktů s vládou japonskou, ta nakonec po nátlaku Ruska, Spojených států a Velké Británie otevřela svoje přístavy. V roce 1858 byl Sieboldovi povolen návrat a stal se poradcem japonské vlády, zapletl se do sporů západních mocností o vliv v Japonsku a nizozemskou vládou byl nakonec odvolán zpět do Evropy. Vrátil se v roce 1860, ještě předtím jako jeden z prvních Evropanů navštívil i japonská území Rjúkjú (Okinawa), Koreu nebo Ezo (Hokkaidó). Na tuto druhou cestu vzal i svého nejstaršího syna, který později většinu života strávil v japonských diplomatických službách, další jeho syn působil na rakousko-uherském velvyslanectví a stal se jedním ze zakladatelů japonské archeologie. Nizozemskou státní službu opustil v roce 1862, snažil se přes ruskou a později francouzskou vládu zorganizovat další výpravu do Japonska, ale neúspěšně.
Jeho sbírky se staly základem muzeí zvláště v Leydenu a Mnichově, popsal řadu druhů rostlin (zkratka jeho jména je Siebold) a živočichů, v IPNI je uveden u 644 rostlinných položek, patří k nim například Acer carpinifolium, Berchemia racemosa, Glaucidium palmatum, Hydrangea paniculata, Juniperus rigida, Pachysandra terminalis, Pinus densiflora, Platycarya strobilacea, Styrax japonica, Taxus cuspidata aj. Četné další druhy byly na jeho počest pojmenovány, kupříkladu Magnolia sieboldii.
