Syn.: Avicenniaceae Miquel, Thunbergiaceae Lilja
POPIS:
Rostliny rozmanitého vzhledu, nejčastěji byliny vytrvalé, poněkud řidčeji i jednoleté (obojí např. v rodu Dicliptera), polokeře až keře (např. Anisacanthus, Acanthus sennii), dřevnaté ovíjivé liány (Thunbergia), velmi vzácně i menší stromy (Trichanthera gigantea). Ovíjivé liány se otáčejí ve směru hodinových ručiček a atypicky druhotně tloustnou.
Listy jsou nejčastěji vstřícné, u rodu Blepharis někdy v přeslenech; mohou být jednoduché, celistvé, v řadě případů celokrajné, řidčeji peřeně členěné (Acanthus), se zpeřenou, síťovitou žilnatinou; někdy jsou úkrojky nebo špičky listů ostnitě zakončené. Palisty se netvoří.
Květy tvoří vrcholičnatá květenství, ale nejčastěji redukovaná na několik téměř přisedlých květů v paždí listů, vzácně se tvoří úžlabní zdánlivé hrozny (např. Elytraria imbricata). Pod květy se nacházejí listeny, někdy zveličené a barevné (např. v rodu Megaskepasma), nezřídka i ve více párech (v rodech Acanthus a Blepharis je jich 4–5 párů), a většinou i listence (chybí např. v rodu Nelsonia), srůst těchto útvarů ale občas komplikuje terminologii. Samotné květy jsou oboupohlavné, tetracyklické, 5četné, méně často 4četné (Nelsonia), více či méně souměrné. Kalich je obvykle 5četný, méně často 4četný (Barleria) nebo výjimečně 3četný (Louteridium), kališní lístky jsou srostlé, cípy mohou být delší nebo kratší než trubka; výjimečně je u některých druhů rodu Dichanthera kalich volný, zatímco u rodu Thunbergia je číškovitý, s 10–20 krátkými cípy nebo redukovaný na celistvý val. Koruna je rovněž srostlá, může být nálevkovitá, zvonkovitá nebo řepicovitá (a pak téměř pravidelná), např. v rodu Ruellia a Eranthemum, nebo výrazně pyskatá; korunní trubka je zpravidla mnohem delší než cípy; někdy je horní pysk hluboce rozdělen až k vrcholu korunní trubky (Acanthus); u některých rodů jsou květy resupinátní (např. Justicia a Dicliptera). Tyčinky přirůstají nitkami ke koruně; mohou být 4, dvojmocné (např. Dyschoriste) nebo vzácněji všechny stejně dlouhé (Acanthus), nebo jen dvě (např. Justicia), výjimečně je přítomno všech 5 tyčinek (Pentstemonacanthus); někdy jsou vedle dvou tyčinek přítomna staminodia (např. v rodu Sanchezia); prašníky tvoří pouzdra dvě nebo je pouzdro jen jedno (např. Acanthus nebo Hypoestes); pouzdra mohou být vedle sebe (např. Barleria) nebo za sebou (např. Dicliptera), vzácně mohou být pouzdra k sobě orientovaná příčně (Dicladanthera). Pestík tvoří 2 srostlé plodolisty se svrchním 2pouzdrým semeníkem a nákoutní placentou, čnělka je jediná, blizny jsou obvykle 2, někdy se projevuje heterostylie (Eranthemum).
Plodem je nejčastěji pouzdrosečná tobolka, počet semen v každém pouzdře může být velký, ale mnoho druhů má v pouzdrech pouze po 2 semenech; u většiny druhů jsou v tobolkách vytvořeny speciální útvary sloužící k vystřelování semen. U druhů rodu Mendoncia je plodem peckovice. Embryo v semenech je velké, ale semeno postrádá endosperm.
Fotosyntéza většiny druhů čeledi probíhá C3 cestou, ale zejména u afroasijských zástupců z polopouštních podmínek a savan byla zaznamenána C4 fotosyntéza: zejména u některých druhů z rodu Blepharis.
ROZŠÍŘENÍ:
Do čeledi Acanthaceae se řadí asi 250 rodů a asi 4000 druhů. Většina zástupců se vyskytuje v tropech, do subtropů a mírných pásem zasahují jen omezeně; v květeně Evropy je přirozeně zastoupen pouze rod Acanthus. Velmi početně jsou zastoupeny v suchých tropech, např. v savanách a poloopadavých tropických lesích subsaharské Afriky, kde tvoří jednu z početně nejvíce zastoupených čeledí. Vývojové centrum čeledi je zřejmě v tropech Starého světa, ale největší druhová diverzita je v Jižní Americe. Některé rody jsou pantropické, např. Barleria, Dyschoriste, Ruellia a Avicennia.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Acanthus
Anisacanthus
Anisotes
Aphelandra
Asystasia
Avicennia
Ballochia
Barleria
Blepharis
Brillantaisia
Crossandra
Dicliptera
Dyschoriste
Ecbolium
Eranthemum
Graptophyllum
Hemigraphis
Hygrophila
Hypoestes
Justicia
Mackaya
Megaskepasma
Neuracanthus
Odontonema
Pachystachys
Phlogacanthus
Pseuderanthemum
Razisea
Rhinacanthus
Ruellia
Ruttya
Sanchezia
Strobilanthes
Suessenguthia
Thunbergia
Whitfieldia
EKOLOGIE:
Častým biotopem zástupců této čeledi jsou suchá otevřená stanoviště, zejména v savaně nebo v poloopadavých monzunových lesích. U některých zástuopců této čeledi se prokázal vztah k půdám se zvýšenou koncentrací těžkých kovů – v Kongu jde např. o 7 druhů, které indikují v půdě měď (např. Justicia metallorum). Zejména v Jižní Americe mnoho druhů roste na vlhkých stanovištích v prostředí deštného lesa a na mokřadech. Velmi specializovanou, v rámci čeledě výjimečnou ekologií se vyznačují kolíkovníky (Avicennia) – do tohoto rodu náleží asi 8 druhů, které jsou součástí vegetace mangrove. Mají soubor adaptací na tyto podmínky; k nim patří pneumatofory, velké a víceméně viviparní embryo i žlázky na listech sloužící k vylučování soli. Zejména Avicennia marina patří ve formaci mangrove mezi druhy s nejširší ekologickou amplitudou a největším areálem – vytváří jednodruhové porosty na severní i jižní hranici rozšíření mangrove ve Starém světě.
Květy u paznehtníkovitých jsou opylovány ponejvíce hmyzem, některé druhy se vyznačují speciálními adaptacemi na určitý druh opylovačů, např. na čmeláky (Acanthus). V tropické Americe je 500–600 druhů z této čeledi opylováno kolibříky, zejména tamní zástupci rodu Ruellia; tento způsob opylení je unikátním příkladem koevoluce mezi rostlinami a ptáky. Několik jihoamerických druhů s nočním kvetením, např. keř Harpochilus neesianus, je opylováno netopýry. Diaspory – v tomto případě semena – jsou velmi často vystřelována ze zralých tobolek a nemají vyhraněné adaptace na dálkové šíření, s výjimkou slizovatého osemení jako prostředku k přenosu na těle živočichů. Kolíkovníky (Avicennia) šíří mořské proudy.
PŘÍBUZNOST:
Čeleď náleží do řádu Lamiales. Nejblíže příbuznou čeledí jsou Pedaliaceae, poněkud vzdálenější jsou na jedné straně čeledi z okruhu krtičníkovitých (Scrophulariaceae) a jitrocelovitých (Plantaginaceae), na druhé straně trubačovité (Bignoniaceae). Umístění rodu Avicennia do této čeledi bylo prokázáno teprve na základě molekulárně biologických informací; dříve byl řazen do čeledi Verbenaceae nebo do samostatné čeledi Avicenniaceae.
VYUŽITÍ:
Některé paznehtníkovité se pěstují jako okrasné rostliny, např. některé druhy rodů Justicia, Crossandra, Barleria, Thunbergia apod. Speciální význam má paznehtník (Acanthus): jeho stylizované listy jsou charakteristickou složkou výzdoby korintského slohu, který se uplatnil zejména na hlavicích antických sloupů. Motiv akantu byl populární i v ornamentech štukové výzdoby, fresek i např. knižních ilustrací přes celý středověk až do raného novověku, u nás se rozšířil zejména v době baroka.
