Syn.: Astracantha nebrodensis (Guss.) Greuter, Astragalus siculus subsp. nebrodensis (Guss.) Arcangeli, Astragalus siculus var. nebrodensis Guss.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Sicilský endemit, všechny lokality jsou soustředěny do horských skupin Madonie a Nebrodi na severu ostrova.
Ekologie: Stanovištěm jsou suché svahy s mělkými kamenitými půdami na vápencovém nebo dolomitovém podkladu. Lokality leží v nadmořské výšce 1300–1950 m.
Popis: Kompaktní polokulovitý, hustě větvený trnitý keřík vysoký 10–20 cm; větvičky jsou poléhavé nebo vystoupavé, až 18 cm dlouhé, tmavé, hustě přitiskle chlupaté, později olysávají. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, 0,7–5 cm dlouhé, s (3–)5–8 jařmy; lístky jsou podlouhlé až čárkovité, 3–15 mm dlouhé a 0,7–3 mm široké, šedavé, s přitisklými kadeřavými a delšími odstávajícími rovnými chlupy, na vrcholu hrotité; listové vřeteno dřevnatí a je zakončeno ostrým trnem většinou kratším než nejvyšší lístek; palisty jsou tenké, na bázi přirostlé k řapíku. Květy jsou po 3–4 přisedlé v úžlabí listenů; kalich je čihovitý, 6–9 mm dlouhý, žlutavý, s výjimkou báze hustě přitiskle chlupatý, s krátkou trubkou a šídlovitými, 3–5 mm dlouhými zuby; korunní lístky jsou žlutobílé, na okrajích růžově nebo nachově naběhlé, pavéza je nehetnatá, s podlouhlou až obvejčitou čepelí 8–10 mm dlouhou a (3–)4–6,5 mm širokou, křídla jsou 10,5–14,5 mm dlouhá, člunek je 10,5–14 mm dlouhý; tyčinek je 10; plodolist je jediný. Lusky jsou vejcovité až elipsoidní, 4–5 mm dlouhé a 2–2,5 mm široké, na bázi lysé, k vrcholu až hustě bíle huňaté.
Poznámka: Pichlavý keříčkovitý kozinec, velmi blízce příbuzný druhu Astragalus siculus, který roste v poněkud jiných ekologických podmínkách na Etně. V Kalábrii a dále na Balkáně roste další příbuzný, tentokrát acidofilní kozinec Astragalus parnassi.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Polizzi Generosa, Vallone Madonna degli Angeli).