Juráňova dolina leží v Žilinském kraji v severní části Západních Tater a patří mezi zdejší nejkrásnější doliny. V roce 1974 zde byla na rozloze 434 ha vyhlášena národní přírodní rezervace; chrání hlubokou soutěsku, tok potoka s „obřími hrnci“ a vodopády, bohatou horskou i vysokohorskou vápnomilnou flóru. Je zpřístupněna pomocí chodníku, místy vytesanému ve skále, žebříků a lávek.
Dolina je asi 4 km dlouhé údolí Juráňova potoka. Vede z Oravické kotliny do sedla Príslop. Ústí doliny tvoří asi 1 km dlouhá úzká hluboká soutěska Tiesňavy, nad soutěskou pokračuje ploché údolí, které se na konci dělí na dvě části – hlavní jihovýchodní pokračuje pod vrch Bobrovec, vedlejší severovýchodní vede pod Veľkou Furkasku. Bobrovec (1665 m n. m.) je nejvyšší vrchol okolí doliny.
Tiesňavy vyhloubil v pásu druhohorních dolomitů Juráňův potok. Prořezává se horninou už více než 10 milionů let. Dno koryta potoka se mohlo v minulosti nacházet asi o 200 m výše. Potok vytvořil úzkou hlubokou soutěsku se strmými stěnami, krútňavovými obřími hrnci, vanami a malými vodopády. Ve stěnách jsou i četné jeskyně (nepřístupné veřejnosti).
Tiesňavy se v minulosti využívaly i hospodářsky. Vysoko nad Juráňovou dolinou se pod vrchem Veľká Furkaska dobývala železná ruda, ze které se v železárně v Podbieli vyrábělo železo. V letech 1885–86 postavil Oravský komposesorát nákladem 9000 zlatých v soutěsce nad Juráňovým potokem 930 m dlouhou dřevěnou cestu, po které se sváželo dřevo a železná ruda. Cesta se využívala s přestávkami až do června 1934, kdy byla zničena velkou povodní. V současnosti můžeme vidět jen několik v náznaku zrekonstruovaných dřevěných trámů osazených napříč korytem potoka.
Botanicky zajímavá je především soutěska s pralesovitými porosty s bohatou horskou a vysokohorskou květenou. Zajímavostí doliny je inverzní charakter rostlinných společenstev – rostliny, které se běžně vyskytují v subalpínském nebo alpínském stupni, rostou v soutěsce ve výškách okolo 900 m n. m. Je tu například jeden z nejníže položených původních souvislých porostů kosodřeviny. Jev podmiňuje studené mikroklima úzkého kaňonu s dlouho ležící sněhovou pokrývkou a v létě krátkým přímým slunečním svitem.
Zdejší informační panel upozorňuje na růst protěže alpské (Leontopodium alpinum), dryádky osmiplátečné (Dryas octopetala), hořce Clusiova (Gentiana clusii), kruhatky Matthiolovy (Corthusa matthioli), střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus), tučnice alpské (Pinguicula alpina), koniklece slovenského (Pulsatilla slavica), dřípatky karpatské (Soldanella carpatica), prvosenky lysé (Primula auricula) a tisu červeného (Taxus baccata).
Návštěvníci tu mohou najít spoustu dalších druhů: třeba prstnatec Dactylorhiza ericetorum, stokroč horskou (Bellidiastrum michelii), zdravínek jarní (Odontites vernus), violku dvoukvětou (Viola biflora), zárazu devětsilovou (Orobanche flava), zvonek lžičníkolistý (Campanula cochleariifolia), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), stračku karpatskou (Delphinium oxysepalum), žluťuchu orlíčkolistou (Thalictrum aquilegiifolium), hlaváč lesklý (Scabiosa lucida), kakost bahenní (Geranium palustre), jarmanku větší (Astrantia major), vítod obecný (Polygala vulgaris) aj.
Současná okružní naučná stezka o délce 8 km prochází dolní částí Juráňovy doliny, vystoupá do sedla Umrlá a vrací se Bobroveckou dolinou do výchozího místa – obce Oravice. Z pěti informačních panelů se návštěvník dozví informace o rostlinách, zvířatech, o skalní soutěsce, o ochraně parku a také o historii těžby železné rudy v Roháčích. Stezka je přístupná jen v období od 16. 6. do 1. 11. Trasa naučné stezky otevřené v roce 1986 vedla původně až do sedla Príslop a na Bobrovec, tato část stezky ale už není z důvodu ochrany rostlinných společenstev přístupná.
Fotografováno dne 7. 8. 2019.