Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Rozšíření: Druh s amfiadriatickým areálem. Dosti široce je rozšířen na Balkáně, kde se vyskytuje od Julských Alp (nepatrně přesahuje ze Slovinska i na italskou stranu), dále ve všech zemích bývalé Jugoslávie (možná s výjimkou Makedonie), v Albánii a Bulharsku. Kromě toho roste v Itálii ve vyšších polohách střední části Apennin v regionech Marche, Umbria, Abruzzo, Molise a snad i Lazio a Campania.
Ekologie: Provází květnaté louky, křoviny i lesní porosty s vysokobylinným podrostem, je uváděn z nadmořských výšek 1000–1800 m.
Popis: Vytrvalá poloparazitická bylina vysoká 30–90 cm; lodyhy jsou přímé, pravidelně olistěné, zvláště v dolní části olysalé. Listy jsou střídavé, peřenosečné, úkrojky jsou zubaté, na koncích zaokrouhlené, v dolní části lodyhy téměř lysé, pod květenstvím chlupaté. Květenství je koncový hrozen; listeny jsou mnohem delší než květy; kalich je zvonkovitý, krátce kadeřavě chlupatý, bez hlubokého zářezu na břišní straně, na vrcholu s krátkými cípy; koruna je pyskatá, asi 2 cm dlouhá, světle žlutá, horní pysk je zaokrouhlený, na hřbetní straně lysý, dolní je trojlaločný; tyčinky jsou 4, dvoumocné; semeník je dvoupouzdrý. Plody jsou vřetenovité tobolky asi dvakrát delší než kalich, na vrcholu zaoblené.
Záměny: Nejpodobnější jsou všivce Pedicularis hacquetii a Pedicularis foliosa, které mají rovněž květenství s dlouhými listeny. První se však liší hlouběji rozeklaným kalichem, druhý chlupatou celou lodyhou i listy.
Fotografovali Jiří Procházka a Vít Grulich, dne 11. 6. 2015 (Srbsko, Kopaonik, Brzeće).