Syn.: Solanum vernicatum Lindl.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Areál druhu se nachází v jižní části Brazílie (Cerrado, Mata Atlântica, Pampa), zasahuje i do východní poloviny Paraguaye a severovýchodní Argentiny. Byl zavlečen také do Kolumbie. Už v první polovině 19. století byl pěstován v evropských botanických zahradách (např. Mnichov, Vídeň).
Ekologie: Roste v tropických galeriových i poloopadavých lesích, v křovinaté savaně i na stanovištích narušovaných lidskou činností.
Popis: Polokeř, 120–150(–180) cm vysoký, s větvemi přímými, jen chudě větvenými, temnočerveně naběhlými, lysými, pokrytými četnými zahnutými ostny, které jsou až 2 cm dlouhé. Listy jsou řapíkaté, 5–10 cm dlouhé, peřenodílné až peřenosečné, na líci olysalé, jen na střední žilce stroze hvězdovitě chlupaté, s ostny. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po 4–10; kališní cípy jsou kopinaté, lysé, zřetelně kratší než korunní lístky a nedosahující ani do poloviny plodu, koruna je bledě žlutá, lysá nebo jen řídce chlupatá. Plody jsou kulovité bobule, které dosahují 15–20 mm v průměru, v době zralosti jsou oranžové.
Poznámka: V rámci nesmírně početného rodu Solanum je řazen tento druh do podrodu Leptostemonum a sekce Acanthophora, do které patří zhruba 20 druhů s centrem druhové diverzity ve východní Brazílii. Nejpodobnější je druh Solanum tenuispinum z peruánsko-bolívijského pomezí, který se však odlišuje listy spíše laločnatými či chobotnatými, na líci pokrytými chlupy jednoduchými, ostny rovnými a plody ve zralosti žlutými.
Fotografováno dne 21. 7. 2016 (Polsko, Vratislav, Ogród Botaniczny Uniwersytetu Wrocławskiego).