Carl Ludwig (von) Willdenow se narodil dne 22. srpna 1765 v Berlíně, zemřel 10. července 1812 tamtéž. Německý botanik.
Vyrůstal v prostředí otcovy lékárny, kterou měl v dospělosti převzít. Od dětství měl zájem o rostliny, který v něm vzbudil strýc J. G. Gleditsch (1714–86), s nímž při vycházkách v okolí Berlína sbíral rostliny. Nejdříve vystudoval farmacii u J. C. Wiegleba (1732–1800) v lázeňském městě Langensalza, studium dokončil v roce 1785. Ihned pokračoval ve studiu, tentokrát medicíny a botaniky na univerzitě v Halle, kde byl v roce 1789 promován jako doktor medicíny. O letních prázdninách cestoval po Německu (Duryňsko, Harz aj.) a věnoval se botanice. Už jako student vydal v roce 1787 Prodromus florae Berolinensis. Jeho odborný zájem měl jistě vliv i na to, že se ještě za studií, v roce 1788, seznámil s A. v. Humboldtem (1769–1859), se kterým ho později pojilo přátelství na celý život. V roce 1790 převzal otcovu lékárnu a pracoval v ní do roku 1798. Splnil tak otcovo přání, které mu však znemožnilo cestovat a poznávat rostliny v zahraničí.
V roce 1794 byl přijat do Berlínské akademie věd. Dne 2. 2. 1798 se stal řádným profesorem přírodních věd na královské berlínské lékařsko–chirurgické škole Collegium medico-chirurgicum. V roce 1801 se stal zahraničním členem Švédské královské akademie věd. Po založení berlínské univerzity v roce 1810 se stal řádným profesorem botaniky a také ředitelem berlínské botanické zahrady. Od roku 1811 pracoval v Paříži s materiály dovezenými Humboldtovou a Bonplandovou expedicí z Jižní Ameriky, které třídil, určoval a systematicky pořádal. Z Paříže se vrátil do Berlína nemocný a brzy zemřel.
Jeho botanická erudice přesáhla práci rostlinného taxonoma, zajímal se o adaptaci rostlin ke klimatu, hledal společné charakteristiky rostlin z podobných podmínek. Zajímala ho hranice mezi květenou Středozemí a střední Evropy. Je považován za jednoho z otců fytogeografie, o tomto tématu vedl diskuse s Humboldtem, který byl také významným fytogeografem. Humboldt navázal na jeho teorie, společně se zajímali o problémy migrace rostlin, o možnosti vzniku a zániku druhů, o rozdělení zeměkoule na oblasti s podobnou květenou.
Willdenow je známý svou syntézou evropské rostlinné geografie a studiem horských druhů. Zajímal se i o praktické otázky ovocnářství, zahradnictví, je považován za jednoho ze zakladatelů dendrologie. Z jeho díla uveďme:
- Historia Amaranthorum (1790, 1798)
- Grundriss der Kräuterkunde (1792, 1805 přeloženo do angličtiny jako Principles of Botany)
- Berlinische Baumzucht (1796, 2. vydání 1811)
- Linnaei Species Plantarum (1798–1826, 6 dílů)
- Anleitung zum Selbststudium der Botanik (1804, 4. vydání 1832)
- Enumeratio plantarum horti regii botanici Berolinensis (1792, dalších 9 vydání 1798–1831)
- Phytographia (1794)
- Hortus Berolinensis, sive icones et descriptiones (1803–16)
- Caricologia (1805)
- Spolu s F. Guimpelem a F. G. Haynem vydali Abbildungen der deutschen Holzarten (1810–20)
Jeho herbář obsahující víc než 20 tisíc položek je uložen v Berlínské botanické zahradě. Na jeho počest byl pojmenován odborný časopis Willdenowia, který vznikl v roce 1953. Standardní botanická autorská zkratka jeho jména je WILLD. Byl po něm pojmenován také rod Willdenowia Thunb., Restionaceae. K druhům, které popsal, patří např. Agapanthus praecox, Armeria vulgaris, Ceterach officinarum, Pedicularis sudetica, Quercus pubescens, Salix silesiaca aj.
