ASTRAGALUS SEMPERVIRENS Lam. – kozinec

Syn.: Astragalus aristatus L’Hér., Astragalus aristatus var. canescens Guss., Astragalus aristatus var. cephalonicus (Fisch.) Boiss., Astragalus aristatus var. densiflorus Guss., Astragalus cephalonicus C. Presl, Astragalus nevadensis subsp. catalaunicus Braun-Blanq., Astragalus pseudotragacantha Ten., Tragacantha cephalonica (C. Presl) Kuntze
Čeleď: Fabaceae – bobovité

Astragalus sempervirens

Rozšíření: Roste v horách ve Středozemí, převážně v jeho západní části v horách severního Španělska, ve Francii v Pyrenejích a jihozápadních Alpách), ve Švýcarsku zasahuje v Alpách na jihozápad země, v Itálii roste jak v Alpách na severozápadě, tak ostrůvkovitě v Apeninách až do Kalábrie. Z východního Středozemí je znám jen z Řecka.

Ekologie: Stanovištěm jsou suché trávníky nad horní hranicí lesa, preferuje vápencové podloží. Lokality leží v nadmořských výškách od (600–)1000 až do 2200(–2700) m.

Astragalus sempervirens

Popis: Hustý kompaktní vytrvalý pichlavý polokeřík vysoký 20–40 cm a celý šedozeleně plstnatě chlupatý; větvičky jsou propletené, světle hnědé, s četnými odstálými trny. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 3–4 cm dlouhé; lístků bývá 17–21, jsou čárkovité až kopisťovité, 7–9 mm dlouhé a 1–1,5 mm široké, koncový lístek se za květu mění v trn. Květy tvoří husté svazečky v paždí horních listů; kališní lístky jsou trubkovité, s čárkovitými, špičatými cípy 7–8 mm dlouhými; koruna je bělavá nebo růžová, pavéza je 1,5–1,9 cm dlouhá; tyčinek je 10, kratších než koruna; gyneceum tvoří jediný volný plodolist. Plodem je vejcovitý lusk.

Astragalus sempervirens
Astragalus sempervirensAstragalus sempervirens
Astragalus sempervirens
Astragalus sempervirens

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich ve dnech 2. a 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Fonte Cerreto a Sella di Monte Aquila).