Dolnomoravský úval, Horky – přírodní rezervace

Na okraji jihomoravské obce Milotice (okres Hodonín) se nachází mezi poli a vinohrady přírodní rezervace Horky, která představuje unikátní stepní společenstva se vzácnými druhy rostlin a živočichů v jinak intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině.

Leží na severním svahu kóty Náklo (265 m) v nadmořské výšce 190 až 260 m, na rozhraní Dolnomoravského úvalu a Kyjovské pahorkatiny. Rezervace o výměře 15,5 ha byla vyhlášena v roce 1989 za účelem ochrany zbytků kavylových stepí s bohatým výskytem hlaváčku jarního (Adonis vernalis), hadince červeného (Echium maculatum) a dalších vzácných, ohrožených a chráněných druhů rostlin i živočichů.
Geologický podklad území je tvořen neogenními mořskými a jezerními sedimenty bzeneckého souvrství moravské části vídeňské pánve (svrchní miocén). Nezpevněné vápnité jíly a písky s polohami štěrků místy překrývají spraše. V členitém terénu se svažitými hřbety převažují svahy se severovýchodní až jihovýchodní orientací. Půdním typem jsou černozemě arenické a regozemě.

Přírodní rezervace Horky je významnou botanickou lokalitou subpanonské stepní vegetace na jižní Moravě. Na mělčích půdách převažují teplomilné travinobylinné porosty, které zde představují úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiacae s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a xerotermní vegetace otevřených suchých trávníků svazu Bromion erecti s nejbohatší populací kriticky ohroženého hadince červeného (Echium maculatum) v České republice, čítající asi 270 jedinců. Záhy zjara rozkvétá na Horkách hlaváček jarní (Adonis vernalis), který tady vytváří nejpočetnější populaci na Hodonínsku, zvláště hojný je na jihozápadním svahu rezervace. Později, na vrcholu jara, upoutají pozornost stříbřité klásky kavylů zastoupené kavylem tenkolistým (Stipa tirsa) a kavylem Ivanovým (Stipa pennata), v létě se přidává i kavyl vláskovitý (Stipa capillata).

V druhově bohatém společenstvu kavylových stepí se vyskytují další významné druhy rostlin jako např. pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), zvonek sibiřský (Campanula sibirica), kozinec vinčencovitý (Astragalus onobrychis), kozinec dánský (Astragalus danicus), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), sápa hlíznatá (Phlomoides tuberosa), růže galská (Rosa gallica), mochna bílá (Potentilla alba), violka obojaká (Viola ambigua), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), česnek žlutý (Allium flavum), ostřice nízká (Carex humilis), ze vstavačovitých byl nalezen i rudohlávek kukačka (Anacamptis morio). Z běžnějších druhů jsou hojné např. tužebník obecný (Filipendula vulgaris), vratič chocholičnatý (Tanacetum corymbosum), prvosenka vyšší (Primula elatior) a svízel syřišťový (Galium verum). Na suchých narušovaných místech s nízkou a neuzavřenou vegetací roste šater latnatý (Gypsophila paniculata), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum) a smil písečný (Helichrysum arenarium). Stepní porosty doplňuje rozptýlená zeleň s ovocnými dřevinami, keři hlohů (Crataegus spp.), růží šípkovou (Rosa canina) a na hřbítku s břízou bělokorou (Betula pendula). Travnaté svahy jsou na západním a jihovýchodním okraji lemovány křovinami, v nichž místy převažuje líska obecná (Corylus avellana).

Lokalita je také významným refugiem teplomilných druhů bezobratlých, především hmyzu. Z motýlů se zde vyskytuje např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), žluťásek jižní (Colias hyale), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), okáč bojínkový (Melenargia galathea), okáč zední (Lasiommata megera) a modrásek jetelový (Lysandra bellargus), teplomilné druhy blanokřídlých zastupuje několik druhů čmeláků, pačmelák vzácný (Psithyrus rupestris) a pačmelák panenský (Psithyrus vestalis), vosík francouzský (Polistes gallicus), nápadná drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a stepní druhy mravenců. Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Kromě běžných druhů ptáků vázaných na otevřenou zemědělskou krajinu byli pozorováni i bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk obecný (Lanius collurio), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), žluva hajní (Oriolus oriolus), koroptev polní (Perdix perdix) a také křepelka polní (Coturnix coturnix).

Území přírodní rezervace Horky je prakticky ze všech stran ohraničeno zemědělsky využívanými pozemky, v minulosti sloužilo jako pastvina, část jeho plochy byla kosena. Na výslunných svazích byly vysázeny ovocné dřeviny, především meruňky, které dnes již jen dožívají. Jihovýchodní cíp území zarostl akátovým hájkem. Rezervace je ohrožována hlavně dalším šířením akátu a ostatních náletových dřevin na některých hůře přístupných a nekosených plochách. V současné době je lokalita pravidelně kosena, od roku 2001 byla obnovena pastva ovci a koz. Podle potřeby jsou odstraňovány náletové dřeviny, především akát a hloh. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat místům s výskytem hadince červeného, ideální je pravidelné kosení jednou ročně, a to až po dozrání a vysemenění rostlin (tj. od druhé poloviny července). Kosení je vhodné doplnit narušováním vegetačního krytu, na vybraných místech vytvořit plošky s obnaženou půdou a zajistit tak lepší podmínky pro klíčení a vývoj semenáčků hadince. Poblíž rezervace prochází turistická stezka a lokalita je, především v době kvetení hlaváčků, hojně navštěvována.

Chráněné území je součástí Evropsky významné lokality Horky u Milotic o celkové rozloze 18,8863 ha, zařazené do panonské biogeografické oblasti. Předmětem ochrany je samozřejmě bohatá populace hadince červeného (Echium maculatum). Na opačném konci Milotic se nachází další přírodní rezervace Písečný rybník s pozoruhodným společenstvem vodních rostlin a mokřadními slatinnými loukami.

V tomto pozoruhodném koutě jihovýchodní Moravy si přijdou na své nejen botanici a milovníci dobrého vína, ale i kulturních a historických památek. Až do 60. let 20. století se mezi Miloticemi a Dubňany těžil lignit, místa bývalých dolů jsou v terénu vyznačena informačními tabulemi, v bezprostřední blízkosti rezervace se nacházely doly František de Paula a Žofie. Architektonickou a historickou chloubou Milotic je především barokní zámek nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“ s rozsáhlým parkem, který je zajímavý i po dendrologické stránce.