Analogií Českomoravské vrchoviny v Dolních Rakousích je oblast nazvaná Waldviertel – měkce zvlněná plošina, do níž se hluboce zařezávají říční údolí. Takovým průlomovým údolím (výstižný německý terminus technicus zní Durchbruchtal) je i Wachau, kde se horninami českého masivu prokousal Dunaj. Impozantní tok lemují skalnaté svahy, zříceniny hradů na ostrožnách, roztroušené vesnice se starobylými kostelíky, terasy s vinicemi a meruňkovými sady.
Pravou stranu dunajského údolí tvoří tzv. Dunkelsteiner Wald, izolovaná kra v trojúhelníku mezi městy Melk, Krems a Sankt Pölten. Území budují metamorfované horniny, především kyselé granulity, ale v užších pruzích jimi prostupují i ultrabazické amfibolity, jejichž temná barva dala celé skupině jméno, a zejména hadce. Zářezy přítoků Dunaje tyto exotické horniny odhalují a vytvářejí výrazný vegetační kontrast, navíc umocněný expozičními rozdíly.
Nejrozsáhlejší hadcové těleso protíná údolí potoka Mitterbach, který spěje k Dunaji nad obcí Aggsbach Dorf. Hadce zde tvoří vysoké zaoblené hřbety, na jejichž strmých svazích nenajdeme mnoho skalních výchozů. Zato je snadno poznáme podle vegetace: zatímco granulitům vládnou listnaté porosty, hadce okamžitě prozrazuje přítomnost borovice (Pinus sylvestris).
V hadcovém boru bývá menší příměs smrku (Picea abies) a modřínu (Larix decidua), které zde nejsou původní, pozoruhodný je ovšem přirozený výskyt tisu (Taxus baccata). V keřovém patře je typická krušina (Frangula alnus), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) a j. muk (pravděpodobně Sorbus aria s. str.). Na borovicích je velmi časté jmelí (Viscum album subsp. austriacum). V jarním aspektu borových porostů je velmi hojný penízek horský (Noccaea montana), kručinka chlupatá (Genista pilosa), k. barvířská (Genista tinctoria) i k. německá (Genista germanica), místy roste dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), mochna bílá (Potentilla alba), brambořík evropský (Cyclamen purpurascens), z travin kostřava ovčí (Festuca ovina), strdivka nicí (Melica nutans), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), bika obecná (Luzula divulgata) a vzácně i bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea). Jen na jediném místě jsme našli lněnku alpskou (Thesium alpinum).
Naproti tomu v sousedních listnatých porostech na granulitu se ve stromovém patře objevuje buk (Fagus sylvatica), habr (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata) a dub zimní (Quercus petraea).
Bylinné patro tvoří acidofyty: z keříčků kromě kručiny barvířské a k. německé je to především borůvka (Vaccinium myrtillus). Mezi trávovitými rostlinami je typická bika hajní (Luzula luzuloides), b. chlupatá (Luzula pilosa), místy ostřice prstnatá (Carex digitata), z bylin zejména ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea).
Nejzajímavější je velmi strmý otevřený hadcový svah s jihozápadní expozicí se skalní stepí a drobnými vystupujícími skalkami. Převládá zde kostřava sivá (Festuca pallens), spolu s ní roste rožec rolní (Cerastium arvense), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), tařice horská (Alyssum montanum), mateřídouška časná (Thymus praecox), jmenovaný dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), mochna písečná (Potentilla cinerea), rozchodník bílý (Sedum album), početnou populaci zde má vzácná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla). V letním aspektu zde najdeme chrpu latnatou (Centaurea stoebe), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum) i česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum).
Nejtypičtějšími průvodci hadců jsou zde hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a zejména památná mediteránní kapradinka podmrvka hadcová (Notholaena marantae), která zde má jediné naleziště v Dolních Rakousích. Výskyt podmrvky i určitá podobnost floristické skladby hadcové skalní stepi navozují dojem jakéhosi menšího dolnorakouského Mohelna.
Výjimečnost zdejší flóry a vegetace zde podchytili už rakouští badatelé v průběhu 19. století, kdy zde byla objevena i podmrvka. Obšírnou stať o této lokalitě sepsala Lotte Kretschmer v článku, který vyšel již v roce 1930 v časopise Verhandlungen der Zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien. Chráněné území (Naturschutzgebiet) zde ale bylo vyhlášeno teprve v roce 2007 na ploše 7 ha; zahrnuje prakticky jen otevřené trávníky a navazující menší části zakrslých hadcových borů. Staré borové porosty na hadci se sněhobílými koberci penízku horského ovšem stále zůstávají mimo územní ochranu.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 4. 2019.