SENECIO CALLOSUS Sch. Bip. – starček

Syn.: Cacalia toluccana DC., Senecio decorus Greenm., Senecio eximius Hemsl.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Senecio callosus

Rozšíření: Areál druhu se táhne od středního Mexika po jihozápadní Guatemalu.

Ekologie: Roste v horských lesích, na křovinatých vulkanických svazích, v nadmořských výškách od 2500 do 4000 m. Kvete od listopadu do února.

Senecio callosus

Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 35–100(–150) cm dlouhou, jednoduchou nebo v horní části větvenou, nachově naběhlou, lysou nebo chlupatou. Přízemní a spodní lodyžní listy jsou řapíkaté, kracovité, (10–)15–35(–45) cm dlouhé a 2,5–15(–20) cm široké, se 2–4 postranními úkrojky, terminální úkrojek je největší, zašpičatělý, na líci jsou listy lysé, na rubu plstnaté nebo olysalé, výše postavené lodyžní listy jsou přisedlé až objímavé, kracovité až lyrovité, 6–20(–30) cm dlouhé a 1,5–6(–14) cm široké, v horní části lodyhy jen kopinaté. Květenství je latnaté, terminální, stopky úborů jsou 5–20 mm dlouhé; úbory jsou zvonkovité, 9–15 mm dlouhé, obvykle nicí; zákrovních listenů je 12–13, jsou úzce kopinaté, 7–11 mm dlouhé, většinou nachové, lysé; listeny zákrovečku jsou úzce kopinaté, jen 2–4 mm dlouhé, lysé; trubkovitých květů je 18–30(–40), koruna je 7–11 mm dlouhá, nachová, vzácně i nažloutlá. Plodem je nažka, 1,5–4 mm dlouhá, lysá, s chmýrem.

Poznámka: Z hor středního Mexika je uváděn podobný druh Senecio roseus – měl by snad být zdejším endemitem, vztahy k jiným středoamerickým druhům jsou nejasné.

Senecio callosusSenecio callosus
Senecio callosus

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 5. 2. 2015 (Guatemala, Volcán Santa María).