Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Druh jižní části Jižní Ameriky, vyskytuje se v horách jižní Patagonie, na západě argentinských provincií Chubut a Santa Cruz, rovněž v přiléhajících regionech Chile.
Ekologie: Roste na horských kamenitých svazích, na březích jezer a vodních toků, v nadmořské výšce zhruba od 600 do 1200 m. Kvete od prosince do února.
Popis: Vytrvalá bylina, jen 4–10(–15) cm vysoká. Přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou obkopinaté až kopisťovité, 30–80 mm dlouhé a 3–5 mm široké, poněkud dužnaté, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé, lysé, jen na okraji řídce chlupaté či olysalé; lodyžní listy jsou menší, přisedlé, kopinaté. Úbory vyrůstají na konci pavučinatě chlupaté a často načervenalé lodyhy jednotlivě; zákrov je široce zvonkovitý, 8–11 mm dlouhý, listeny zákrovečku jsou četné, čárkovité až kopinaté, zákrovních listenů je 13–22, jsou podlouhle kopinaté, lysé, červeně naběhlé; květy jsou trubkovité, až 8 mm dlouhé, 5cípé, žluté. Plodem je lysá nažka, až 4 mm dlouhá, chmýr je bílý, až 8 mm dlouhý.
Poznámka: Rod Senecio je v horských oblastech Patagonie zastoupen velmi početně, na nejrůznějších stanovištích tu najdeme drobré rostliny jen kobercovitého habitu, ale třeba také statné keře – odhaduje se, že v této oblasti se vyskytuje zhruba 114 druhů starčků. Jmenujme alespoň pro příklad v této oblasti široce rozšířený druh Senecio argyreus, o něco méně častý Senecio arnottii, drobný Senecio subdiscoideus nebo naopak statný Senecio fistulosus, jihopatagonský Senecio patagonicus a Senecio tricuspidatus, anebo jen na středochilsko-argentinském pomezí se objevující Senecio bipontinii. V pobřežních oblastech nejjižnějšího jihu kontinentu najdeme zase Senecio candidans, jistě zaujmou i druhy s bílými ligulami, např. Senecio smithii.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 11. 1. 2019 (Argentina, Parque nacional Los Glaciares, svahy vrchu Loma del Pliegue Tumbado, El Chaltén).