Syn.: Solanum nicotianifolium Lag.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Jihoamerický druh s areálem táhnoucím se andským obloukem od středního Ekvádoru až do jižního Peru.
Byl popsán v roce 1814 podle rostliny pěstované v pařížské botanické zahradě, jejíž přesný původ nebyl znám.
Ekologie: Roste na kamenitých svazích, na skalních výchozech, na březích vodních toků i kolem cest, v nadmořských výškách zhruba od 1600 až do 4200 m. Kvete od ledna do května.
Popis: Menší keř dosahující výšky až okolo 100(–150) m, s větvemi pokrytými ostny, které jsou 3–7 mm dlouhé. Listy jsou střídavé, řapík je 2,5–6 cm dlouhý, narezavěle žláznatě chlupatý, čepel je podlouhle kopinatá až vejčitá, 7–13 cm dlouhá a 2,5–3 cm široká, kožovitá, na bázi srdčitá, po okraji zvlněná, na vrcholu špičatá, po obou stranách chlupatá, s narezavělými chlupy. Květenství je terminální, květy vyrůstají v 10–15květých vijanech, jsou 5četné, jejich stopky jsou 5–10 mm dlouhé, stejně jako kalichy rezavě chlupaté, žláznaté, kališní cípy jsou vejčité, 4–9 mm dlouhé, koruna je kolovitá, srostlá, po okraji zvlněná s hrotitými cípy, modrá, dosahuje až 35 mm; tyčinek je 5, jejich nitky jsou krátké, prašníky 5–6 mm dlouhé, žluté. Plody jsou kulovité bobule, dorůstají v průměru 8–13 mm, jsou lysé, lesklé, zelené až modrozelené.
Záměny: Rezavé odění, byť v různé míře i podobě trichomů, mají rovněž některé další druhy peruánských horských lilků (např. Solanum asperolanatum, Solanum velutinum nebo Solanum grandiflorum), ty však mají korunu obvykle méně srostlou, spíše hvězdovitou.
Využití: Zralé plody se údajně v Peru používají při praní vlněných látek.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 31. 1. 2023 (Peru, Parque nacional Huascarán).