Syn.: Astragalus echinus subsp. chionistrae H. Lindb.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Druh Astragalus echinus se vyskytuje ve východním Mediteránu a jihozápadní Asii, jeho areál se táhne od Kypru, Sýrie a Libanonu až po egyptský Sinajský poloostrov a Saúdskou Arábii. Rozlišuje se několik infraspecifických taxonů, v horských oblastech Kypru je to například tato představovaná endemická varieta A. e. var. chionistrae.
Ekologie: Roste na skalnatých a kamenitých svazích, společně například s druhy Odontarrhena troodi, Corydalis rutifolia, Juniperus foetidissima aj., v nadmořských výškách nad 1700 m. Kvete od července do srpna.
Popis: Polokeř s kompaktním poduškovitým habitem, jen 5–15 cm vysoký, bohatě větvený, nápadně trnitý. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, lístky jsou úzce eliptické, chlupaté, listové vřeteno je zakončeno výrazným ostrým trnem. Květy vyrůstají ve svazečcích v úžlabí listů, jsou drobné, bělavé až bledě růžové. Plodem je drobný vejcovitý lusk.
Záměny: Na Kypru je rod Astragalus zastoupen asi 11 druhy, z nichž jen tento jediný je trnitý.
Poznámka: V druhově nesmírně početném rodu Astragalus (bývá do něj řazeno na 3000 druhů) jsme byli na přelomu 20. a 21. století svědky značných taxonomických posunů. Tak například dřívější Astragalus lusitanicus byl přeřazen k rodu Erophaca, samotný Astragalus echinus zase v roce 1983 přeřadil německý botanik Dietrich Podlech ke zcela novému rodu Astracantha. Nicméně v závěru své botanické kariéry svou klasifikaci přehodnotil a zmiňovaný druh opět vrátil k rodu Astragalus. Totéž učinil i se všemi ostatními příslušníky rodu Astracantha. A proto v naší databázi – na rozdíl od četných databází jiných – nenajdete například ani druh Astracantha sicula (nebo Astracantha nebrodensis), nýbrž jedině Astragalus siculus (či Astragalus nebrodensis).
Fotografováno dne 28. 3. 2010 (Kypr, pohoří Troodos, hora Olympos).