Syn.: Senecio wernerioides Wedd., Senecio chamaecephalus Wedd., Senecio acaulis Philippi., Werneria wernerioides (Wedd.) Kuntze, Werneria cortusifolia Griseb.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: V jihoamerických Andách ze severoperuánských regionů Ancash a Huanuco až do chilského Valparaísa a argentinské Mendozy.
Ekologie: Druh osídlujíící břehy vysokohorských jezer a mokřady formací páramo a puna, často mezi polštáři distichií na zrašelinělých půdách a kamenitých sedimentech, protkaných sítí potůčků. V nadmořských výškách 2300–4900 m doprovází společenstva svazů Hypsello-Plantaginion tubulosae a Oxychloion andinae v andských rašeliništích třídy Plantagini-Distichietea muscoidis.
Popis: Vytrvalá bylina, lysá a téměř bezlodyžná, zpravidla do 5 cm vysoká, s listy v ploché růžici asi 10 cm dlouhými, podlouhle lopatkovitými, hladkými, svěže zelenými, s hrubě zubatými až zubatě laločnatými okraji. Veliké soliterní úbory sestávají z miskovitě sevřených zákrovů, seskládaných z patnácti až dvaceti lysých, lineárních listenů a téměř stejně dlouhých přídatných lístků kalíšku, dále z dvanácti až patnácti širokých, celokrajných nebo na vrcholku mělce trojzubých sytě žlutých paprsků a početných, rovněž žlutých trubkovitých květů disku. Drobné nažky jsou žebernaté, s poměrně dlouhým bílým chmýrem.
Poznámka: Druh sbíral poprvé na sklonku osmnáctého století v chilském altiplanu Tadeáš Haenke, popsán však byl bezmála až půl století poté. Holotyp je uložen v pražském herbáři Národního muzea.
Fotografováno dne 28. 6. 2008 (Peru, Ancash, Cordillera Blanca, Quebrada Alpamayo, 4192 m).