Syn.: Solanum ficifolium Ortega, Solanum mayanum Lundell
Česká jména: lilek smokvolistý (Berchtold et Presl 1823)
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Původní areál druhu ležel snad jen na ostrovech v Karibském moří, v současnosti je však již rozšířen v širokém pásu sahajícím od Floridy a středního Mexika až po sever Jižní Ameriky (od Ekvádoru na západě po Guyany na východě), dále se objevuje i ve východní Brazílii (Mata Atlântica). Byl však zavlečen též do tropických oblastí východní polokoule, do tropické Afriky (především do její západní části), na Madagaskar i Maskarény, do Indie, jižní Číny i jihovýchodní Asie a na četné ostrovy v Tichomoří (přes Novou Kaledonii a Fidži až na Havajské ostrovy), najdeme jej rovněž v severní a severovýchodní Austrálii.
Ekologie: Roste v tropických vlhkých lesích a lesních lemech, v křovinách, nezřídka v sekundární vegetaci, osídluje okraje cest i další stanoviště narušovaná lidskou činností, může stoupat až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete po celý rok.
Popis: Keř dosahující výšky 1–2(–3) m, řídce ostnitý, hustě chlupatý, pokrytý hvězdovitými chlupy. Větve jsou silné, nezřídka červeně naběhlé, s načervenalými či nažloutlými ostny 2,5–10 mm dlouhými. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, řapík je 2–4 cm dlouhý, čepel je v obrysu eliptická až vejčitá, 6–16(–19) cm dlouhá a 4–11(–13) cm široká, na bázi srdčitá či klínovitá, na okraji chobotnatá nebo obvykle 5–7laločná, na vrcholu špičatá, chlupatá. Květenství je axilární, latnaté, 15–50květé; kalich je 4–5 mm dlouhý, chlupatý, jeho cípy jsou kopinaté až vejčité, 2–3 mm dlouhé; koruna je kolovitá, bílá, cípy jsou kopinaté až vejčité, 8–10 mm dlouhé, vně chlupaté; nitky tyčinek jsou asi 1 mm dlouhé, prašníky jsou 4–7 mm dlouhé, čnělka je 6–8 mm dlouhá. Plody jsou ve zralosti žluté bobule, které dosahují 1–1,5 cm v průměru.
Využití: Plody lze konzumovat syrové i tepelně upravované, používají se jak v americké, tak africké i asijské kuchyni. Na severu Sumatry, odkud pochází většina našich snímků, se přidává do místního velmi svérázného pokrmu s názvem pagit-pagit. Společně s listy nacházejí plody uplatnění také v tradiční medicíně. Rituální funkci tato rostlina údajně plní při haitských obřadech vúdú.
Fotografovali Mário Duchoň, dne 17. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, provincie Aceh, u jezera Takengon); Vít Grulich, dne 21. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar).